Myslivcům se již od starodávna jakási tajemná moc připisuje, jak nade zvěří, tak i nad srdcem dívčím. Vypravují sobě o myslivcích, kteréž jeleni, srny i jiná plachá zvěř na slovo poslouchala. Jakýsi starý myslivec, když přišel do krčmy mezi sedláky, sázel se s nimi, že zajíce oknem zastřelí, třeba v noci, a kdekoliv bude kdo chtít, aby ten zajíc ležel, tam že ho jistě najdou. A také prý vskutku tak se stávalo. (Květy 1846, 130). Srov. Zíbrt, Myslivecké pověry a čáry za starých časů v_ Cechách, v Písku, 1899 ; týž, Myslivecké obyčeje a pověry, Věstník král. Č. Spol. nauk 1892.

(Č. L. XIX. str. 397.) Tyto zázračné listy mohou býti považovány za zbytky »Listů s nebe«, které spojovány byly s viděními sv. Michala, sv. Mikuláše a j., a které uváděly tresty pro ty, kteří nesvětí neděle. List, jejž uveřejnil p. Frant. Kliment, tento význam neděle uvádí, ale v mnohých listech jest tato část vypuštěna. Rozšíření těchto listů jest světové. České texty toho druhu jsou přetiskovány a měněny od dub středověku. Z rukopisu r. 1840 opsal jsem si »Nebeské psaní« ve Dřínově na Podřipsku. Mimo to mám jarmareční tisky nejstarší z r. 1816 bez titulu; pak z r. 1849 s názvem: »Velmi prospěšná a nábožná modlitba všem ctitelům Božím vydaná. V Uherské Skalici 1849.« LI Spurného vydány: »Svatý list, který náš pán Ježíš Kristus nám odeslal. Nákladem a do tisku podala Holzöplova«; a »Modlitba Ježíš Maria, Josef.« Tisk pocházející již. ze stol. XX. mám s názvem »Psaní od Panny Marie«, tištěn u Rud. Vich-nara v Přívoze, nádraží M. Ostrova. Kostelník J. Geisler z Bukole vydal znovu r. 1902 tuto modlitbu »Ježíš, Marja, Josef!« Podotýkám, že modlitby ty dosud jsou oblíbeny mezi lidem českým.

V Archivu Zbirovském v Knize kurend a patentů z r. 1707, zachován výpis z kraj. kurendy v Suchomastech 28. dubna 1707. »A jaký neslýchaný příběh léta minulého 1706 d. 9. february v hrabství Kladském se jest stal. Totižto když. jistý pán Jan Leopold Walters z Lilienťeldu do Kladska, chtěje tam svou pobožnost vykonati, odjel, že na cestě uprostřed jednoho lesa z zlého návodu a ponuknuté svých vlastních dětí, totiž nejmladšího syna Jana Jindřicha, vlastní nejmladší dcery Teresie a jednoho svého sloužícího pod-danýho (:jemužto řečený syn Jan Jindřich taženou ručnici dal i také sám dvouma kulkami s hromovým kamenem ulity nabil:) jest zastřelen, po kterémž zlém spáchaném skutku pravené děti spolu s interessí-rovanou děvečkou, Rozinou Exnerovou pryč ustramli a toliko syn Jan Jindřich doptán a dopaden jest«. Následuje vyzvání ku stíhání ostatních.