str. 153
@ARSv. Ondřej
(30. listopadu). Tu noc před sv. Ondřejem, o kom se dívce zdá, toho dostane za muže. »Mně se zdálo před sv. Ondřejem, že sem byla v Jarošově, a před obydlím mého muže hrubí ptáci skákali. A já.tu jednoho chytla — a dostala sem se za mého muža.«
V. Krolmus.
Kohout na sv. Ondřeje.
Tu noc před sv. Ondřejem chodí děvčata klepat na kurníky, říkajíce : Kohoutku, kohoutku, zakokrhej, muže-li dostanu, vědět mi dej ; slepičky zanechte krákorání, nekazte mi mého vdávání. Ozve-li se kohout, má děvče za to, že toho roku se vdá; pakli se ozve slepice, musí děvče ještě celý rok cekati, a za rok poznovu na kurník klepati. Ad. Mařík.
Klokavé nebo Movcové báby.
Před novým rokem večer chodily tak nazvané »klokavé« neboli »klovcové báby«, totiž přestrojené mladé i staré ženské, pamatovaly prý mládež na uplynulý rok a na budoucí napomínáním připravovaly a dostávaly za to něco od pokrmu, jako buchty, které také v některých místech »báby« jmenují, pak dolky a t. p. O původu tohoto obyčeje nelze cos bližšího vypátrati. Srov. klok, dlouhý ženský plášť. — Hra na Sylvestra. Na sv. Sylvestra hledat bábu (bá-bovku), kterouž se slovy: »Bejval tu bejval, ale už tu není«, dávají rodičové dětem. — Před novým rokem chodí tak řečené »báby klovavé«, přestrojené ženské, mládež připravujíce na budoucí rok. Za to dostávají
buchty, báby (bábovky). Rudolf Maloch.
Tříkrálový groš.
Na den Tří králů nalejou plnou mísu vody (místem i svěcené); vezmou třikrálovy groš (t. jsou na něm tři osoby, bývá to známý peníz z r. 1592 s vyobrazením panovníků Kristiána Jana, Jiřího, Augusta) a hází na vodu, počítajíce od 1 až do 90. Při kterém čísle groš se nepotopí, nýbrž vyskočí z mísy, odraziv se od vody, ty čísla zapisují, a sázejí do loterie, dělajíce sobě velikou naději, že čísla ta vyjdou. Při loterii také nejlépe sázeti do třetice. Fr. Hudeček.
Tříkrálová věštba s hrnečky.
Postaví se sedm hrnečků, pod každý se něco položí jiného: uhel = nemoc; hřeben nebo jehla z vlasů = nouze ; chleba = dostatek ; peníz = bohatství; prsten = vdavky ; raneček = cesta; dítě = dítě. Večer se sejdou, hrnečky se poklopí a pod každý se něco z toho dá, aby ten, koho se týká, nevěděl, kde co leží. Kdo si vytáhnouti má, jde ven, ti, kteří zůstali v sednici, hrnečky smíchají ; pak přijde ten z venku a pozdvihne jeden toliko hrneček, to se opakuje třikrát. Co odkryje, to se jemu stane. V. Baštýř.
Sv. Tomáš obchází v Domažlicku.
Po Lucii za 8—10 dní a po Kremperovi hned druhý, třetí den chodí Tomáš v Domažlicku. Je pěkný, celý bílý, nosí sebou dobrá čepeníčka (pečeníčka ?), t. preclíčky z běle, a hnětanky z popele, t. z pračerné mouky a vařečku. Ptá se, které dítě je mlsné a které všecko rádo jídá, i brambory. Tomuto dá čepeníčko a mlsnému kus hnětanky popelové, pleskne ho vařečkou přes hubu a řekne: Praví ti Tomáš, doma jez, co máš, a u lidí, co ti dají! (Štěpnice 1857, str. 78.)
|
