co sem s tebou přišel?« Ona: >To je můj muž.« Na to teprv bylo vítánír líbání, jak od nich, tak i od děti. To vím že má žena tenkráte peněz nelitovala, by dokázala u přátel svojí dobročinost, a trochu také ženskou velkomyslnost. Chvíli jsem se tam zdržel, a pak jsem musel jít konat křížovou cestu. Slíbil sem asi k osmé hodině, že tam přijdu. Velice mne to mrzelo, že ona tam zůstala, proč nešla konat sv. křížovou cestu. Přijdu do hambitu, Jakubskej zpěvák byl již u třetího zastavení. Kouknu na hodinky, ono hnedle pět. Tu se hrnou 40 družiček, s nimi matky ma-tróny od sv. Anny, dvě korouhve a můj pomocník s nimi, a hned se začla pobožnost, on ved zpěv, a já modlení. Trvalo to až do sedmi hodin. Pak jsem přednesl poutníčkům, by ráno v ošum hodin bude sloužena z vejkladem mše svatá, a pak že se budeme loučit. Tu teprve ty paničky od sv. Anny, každá mně v papírkách do ruky daly, a matky těch družiček taky dle své možnosti. Já jim srdečné poděkoval. Sotva že sejdu dolu s kostelních schodů, tu vidím švakrovu holku, líbá mě ruku, praví: »Strejčku, přijdete k nám?» »Ano přijdu, až večer. Ale holka ty máš ňákou velkou pannu, je samí zlato, kdo pak ti jí dal? Ta Pražská teta mě ji koupila za tři zlaty. Ale di, a co ti ještě koupila? Košíček s korálku skleněných, ale Vášovi koupila buben a flintu.« Já již měl pro vytrávení žaludku dost. Šah jsem do kapci, a dal jsem ji šesták: »To ti ale povídám, neříkej tetě ani slovo, že si mě viděla.« »A ba ne«, a vytáhla malej plátěnej sáček a do něj schovala si ten šesták, pravila vesele : »Teď mám tři, od tety dva a od vás jeden.« Obrátila se a pravila : »S Pánem Bohem, strejčku, já již jdu domu, maminka mě řekla, abych nikde neběhala.« Já za ní chvíli koukal. Každý citedlní člověk sobě pomysliti může, jak mě v těle srdce burácelo. Já šel sválně po rynku a píal jsem se na ty věci, opravdu bylo to vše tak drahý až hrůza. Bylo ošum hodin, já přišel do jídelny, kde mnohé možný paničky byly ještě u večeře. Du do velké nalívarní, vše přeplněno, ještě se jedlo všade a pilo. Největší odbyt byl na jaternice a vepřovou pe-činku. Lidé někteří se mě ptali, kde budou spát. Já pravil: V sále je ustláno. Dostal sem za odpověď, tam že už je zalehnuto. Tu přijde hostinsky, podal mi ruku a zval mě na večeři do svého pokoje. A služebnictvu rozkázal uklidit nádobí, všechno z nalívarní vynést a stlát, i také na špejcharu. Než se to spořádalo, já šel nahoru do pokojů mezi ty paničky a družičky, všade jsem pootevřel dveře, a dal jsem všem dobrou noc. A dole již také leželi, a můj pomocník se snímá modlil. A já šel k panu hostinskému do jeho pokoje na dobrou večeři. Druhý den ráno, všichni poutníci vstali, nebo chrám Páně byl již öd pěti hodin otevření. Já tu vyjdu ven, kdo tu stojí jako má manželka, hned na jejím pohledu sem seznal, že je nějakou bázní oblíčena. Bych to rychle předešel, a jejímu srdci odlehčil, ochotně jsem ji ruku podal, a pravím: »Dej ti Pán Bůh dobrytro. To se asi hněváš, že jsem včera k bratrovi nepřišel, to víš zde moje povolání, že jako zpěvák musím byt mezi poulníkama. Však ty si se tam neztratila.« Šli jsme spolu až ke kostelu, a pravím : »Jdi, pozdrav všechni ode mě, a já jdu na ranní mši