dostním slavm'm zpěvem v největším pořádka táhli do města. V každým nabožním křesťanu srdce se pohnulo a žehnal se svatým křížem. V Bran-dejse zvučně zněly zvony v chrámu sv. Václava. .Sotva žo jsme přiehá-zeii ku Boleslavsky bráně, tu nás uvítal rachot bubnů a trub, korouhve a.ipan kanovník, jemuž jedna družička skládala řeč. Na věžích chrámu zvony zněly, až sme uvedení byli k hlavnímu oltáři. Já vykonal u Ro dičky Boží poutnička vítání, a oznámil v pět hodin svatou křížovou' cestu. A pak kde celé procesí bude noclehem, a to už měl skrze psaní ozná-

Mikuláši ve Lhotě Řešetové. Kreslil prof. Karel Rozum.

měno, by žádné jiné nepřijímal, poněvač toho času tam bývá mnoho procesí, že nemají ani místa, musejí líhat ve staveních. Teď se celé množství rozešlo po městě. A já také z moji ženou, šli jsme hledati švakra. Dlouho jsme nehledali, na první optání byl nám ukázán příbytek jeho. Vejdem tam, ona se ptá vesele : »Je pan Starka doma?« »Ano, jsem,« a koukal na mě. Jí se při tom tázal : »Přejou si něco paničko?« Ona ho po hlasu poznala hned, ale dle podoby byl velmi sešlej. »Tebe si drahý bratře přeju,« a padá mu okolo krku pravila, »ó můj drahý bratře, ty jsi chudáku zuboženej, já bych tě za celý svět nepoznala,« a dala se do hlasitého pláče. Tu se zase jí chopila švakrova, srdečně jí líbala. Já ještě stál jako ve vidění. Až on praví: »Terezko, co to je za pána,