Předchozí 0214 Následující
str. 201

desítiletej chlapec, a povídá: »Pane, ten jejich pan bratr jim tolik nadával, a klel, nes ňákej uzel, a na rohu ulice na něj čekala taková tlustá ženská. Já ji již jedenkrát s ním viděl, na Dobytčím trhu, fiká ji Pepino. Tej dal do ruky ten uzel, a já za nima šel až k Šalkovům mamince pro mejdlo.« Teď jsem teprve věděl, co je to za ženskou dle popsání chlapce a jména udání. Pravím : »Pro Krista Pána, to je ta jeho první holka. Ach ta je dávno v knihách začerněná a on s ní, že se musel dát na vojnu sám. A nešťastnej člověk, na vojně zlenošil, dělat se mu nechce, a bude z něj to, co byl dřív, nebo ta ženská je schopna všemu zločinu a on bude s ní.« Žena má pravila: »Já jak sem prvně vešel, tak jsem mu na očích poznala, že v něm nic dobrého nevězí, jen aby nám také něco nevyved.« »Ale nebuď jen bláhová, ten k nám již více se neukáže, on se bude varovat jen skrze tu mou domluyu«, v takové řeči nám ušel ten večír. Druhý den ráno pravím mej ženě, že budu hrát dnes jen po hospodách, tak přijdu večer časnějc domu. A také se to stalo, sotva odbyly tři hodiny, byl jsem tu. Slík jsem se a počítám si stržené peníze, a ukazuji moji: »Ale podívej se ženo, já dnes také utržil starej krošiček od r. 1713 a je nad hlavou diravej.« A ona právě cidila si náušnice a špendlík do šátku. Ona ho vzala a do dírky toho krošičku strčila až pod kamen. Já ji řekl, by ho dala do pokladnice, mezi druhy peníze. A ptám se, proč to čistí. Ona praví mi: »Což nevíš, že je pozejtři můj svátek, sv. Terezie?«

Bedřich Hlaváček:

»Ruský kříž« v Milivicich.

Při cestě z Milivic do Volyně jsou dva kříže. Jeden kamenný s plechovým Kristem, druhý dubový, stářím omšený, se dvěma příčnými rameny,, obecně »ruský kříž« zde nazývaný. K tomuto pojmenování druží se podání lidu, že kříž postaven v roce 1741 nad hroby padlých Rusů z pluků pomáhajících císařovně Marii Terezii proti francouzskému vpádu.

V zápisu faráře Hynka z r. 1848 v »Pamětích fary Hostické«, kam Milivice jsou přifařeny, uvádí se asi správný rok vyzdvižení kříže, totiž rok 1715, kterýžto letopočet ještě za časů Hynkových byl na kříži znatelný. (Dle lask. sdělení dp. faráře J. Žahourka.) Kosti, které se zde nalezly, patří asi zdejším osadníkům, na mor. zemřelým. Kříž postaven byl bez pochyby na náklad olomouckého are. Gundakara z Dietrichštejna. který byl od r. 1685 pánem na Milivicich.

Kříž kamenný postaven r. 1848 na paměť sedláka Bíska z Milivic, na tomto místě zabitého od protivníků, s kterými měl spor o vodu na lukách.


Předchozí   Následující