a vnitřku statku z Hlinecká, jenž byl na českoslovanské výstavě národopisné roku 1895 v Praze zbudován. i I Uprostřed síně byl umístěn výběr modlitebních knih malovaných, i četné ukázky studií malovaných iniciál a výzdob z lidových modliteb na Hlinecku ze sbírky Karla Adámka. V oddělení tomto byly zastoupeny; malované modlitby z XVII. až XIX. věku.

V této síni byly též vyloženy barevné reprodukce z díla Dr. K. V. 'Adámka »Lidový nábytek východočeský«, vydávaného PrůrriýslóvýnT inuseem pro východní Cechy v Chrudimi, a byla uspořádána výstavka; starých spisů z musejní knižnice. Některé staré tisky zapůjčil k výstavů této Jindřich Rozvoda, ředitel měšťanské školy v Hlinsku.

Po letech padesátých zmocnila se lidu českého na venkově našem, v Čechách i na Moravě, stěhovací horečka do Ameriky. Na Tá-borsku silně prořidlo obyvatelstvo některých vesnic, zvláště mladí lidé, kteří se chtěli oženiti a pro překážky rodičů nebo pro závady peněžní (když na př. selský synek chtěl si bráti nevěstu chudou a naopak) nemohli dosáhnouti svolení, tajně i veřejně s pláčem opouštěli rodnou ves, provázeni skoro všemi sousedy, a šli hledat štěstí a nový krb rodinný do Ameriky. Někomu se podařilo, někomu se nezdařilo. Líčili svoje zkušenosti, poctivě i lživé, vylákali do Ameriky svoje příbuzné a krajany a tak potom z všelijakých dojmů a představ vznikaly písně posměšné o blahobytu v Americe i zase vážné loučení s vlastí.. Jsou to skladby umělé, vydávané v úpravě písní jarmarečních, ale vžily se do lidového podání a podnes se zálibou se zpívají.

Nová veselá píseň o holčičkách v Americe, fDřevoryt: Náměstí svatého Marka v Benátkách.) V Skalici, u Škarnicla synů. 1858.

1. Ty překrásná země Ameriko, kdybys ta nebyla tak daleko, vyn-šoval bych sobě tam přijíti, bylo by.tam lepší živobytí. Tam jest vína dosti, pokrmu hojnosti, nejsou lidé v žádné bídě, žijo.u tam v svornosti v lásce, upřímnosti, Bůh je žehná v každé době.

2. Mnohému i se zdá, že nemůž být, do tak dalekého světa přijít. Opustí Evropu a cestuje, Bůh všeho dobrého podporuje, Svůj lid v cestě sílí, od zlého chrání, i na moři, v velké bouři, chrání od nemoce, pekelné zimnice, ten kdož Bohu vzdává chválu.

3. Mužský když se žení, je mu blaze, ta chvilka rozkošná přijde draze, on byl dost bídně živ, jak svobodný, včil má nedůstatek tuplovaný. O ženu, o děti musí se starati, ten sprostý pán je vinen sám, proto že se ženil, sám sebe ošidil, nouzi trpí, až se potí.