nová nemoc famfulica (influence) nás neminula. Než vyznají se naši Slováci též v hojení těchto nemocí. K tomu slouží jim ponejvíce byliny, a to hlavně psí jazyk (jitrocel), k a m é 1 k y (heřmánek), mateří dúška, slepý mák, vlčí jablko (podražec), kozičky (černý bez), turecké hrozny (lilek) a mn. j.

Uvedu také nadávky, kterými sebe Podlužáci ctí. Již samo slovo Podlužák je nadávkou. Říkají tak Tvrdoňčanům. Kostičanům říkají b 1 v o n i, Žiškovčanům k ř e n c i, Bílovčanům H a n á c i. To je místní patriotismus! Mezi sebou: Piroha (asi jako buchta, boží dárek), m 1 g o š (mlgati, cucati prst), d u e á k (hlupák), loj dál (který má bolest v očích), ožgřindanec (kterému jdou při řeči sliny z úst), halda (čurna), šubra (coura) a j. Lidem blbým říká se h i u p í. Slovo hloupý vyznačuje se slovem sprostý. Měchem uderený = je hloupý. Někteří lu d é jsou mrcha (zlí).

Geští exulanti zápasili v 17. stol. s neočekávanými překážkami, chtě-li-li v cizině provozovati řemeslo. Německé cechy se postavily na odpor proti domnělým i skutečným vetřelcům a žádaly na nich na základě svých cechovních řádů, aby se podrobili zavedenému pořádku, t. j. aby zhotovili mistrovský kus, vypravili mistrovskou hostinu, a zaplatili do cechu mistrovský poplatek, chtějí-li býti do cechu přijati. Tomu exulanti odpírali, vykazujíce se mistrovskými listy českými; namítali, že nesluší s nimi jednati jako s tovaryši, když v mistrovství v Cechách již sešedi-věli, a zakazovati jim, vyhnancům pro pravdu Páně, svobodné provozování řemesla. Z toho vznikají četné zápletky, o nichž ku př. protokolly městské rady v saském Freiberce mnoho záznamů chovají. Uveřejním je v Dějinách exulantů freiberských. Zde podávám ukázkou malý příklad, jak daleko cechovní zášť někdy zabíhala. K 17. srpnu 1640 jest zaznamenán připiš cechu pekařského městské radě, v němž si pekaři stěžují na české ženy, že pekou rozličné druhy koláčů, které jsou proti pořádku. Městská rada se usnesla, že má býti Cechům zakázáno péci koláče s tvarohem, kdežto koláče podle českého způsobu mohou býti dále dělány.*) Škoda, že se nezachovala stížnost cechu pekařského, kde se asi podrobně mluvilo o různém způsobu připravování českých koláčů. Zdá se, že koláče s tvarohem šly příliš na odbyt — na ujmu freiberských výrobků. A proto je cech hleděl odstraniti.