Předchozí 0235 Následující
str. 229
Josef Racek:

Kontribucí povolená na sjezdu obecném na Hradě Pražském 1634.

Adam z Valdštejna, nejvyšší purgkrabě Pražský, psaní od J. M. Císařské jemu v řeči české a německé svědčící s milostivým Jeho Císařské a královské Milosti pozdravením všem téhož sjezdu přítomným obyvatelům dne 3. ledna přednesl. I přijímajíce oni takové milostivé J. M. C. krále a pána svého nejmilostivějšího pozdravení, ve vší ponížené šetrnosti za to poddaně děkují a J. M. Císařské, J. M. císařové, pánu a paní, svým nejmilostivějším, jako i J. M. uherskému a českému králi a Její Milosti králové, pánu a paní, svým milostivým, a celému slavnému domu rakouskému na Pánu Bohu všemohoucím tento rok v nově nastalý, ve všem šťastný, prospěšný, nade všemi nepřáteli vítězství a nad nimi věrnými poddanými za mnohá a prodloužená léta pokojné kralování a panování poddaně vinšují a žádají.

Z takového pak psaní J. M. C. tomu jsou vyrozuměli, že J. M. C. toho milostivě vyhledávati ráčí, poněvadž vždy ještě toho nevyhnutedlná potřeba ukazuje, aby lid J. M. C. vojenský, kterýž se nyní zde v království českém nachází a pro obhájení jeho, že by zde dále zůstávati musil, dalším vychováním náležitě a časně opatřen byl, aby oni obyvatelé to povážíce mezi sebou, na ty prostředky pomyslili, kterak by na vychování téhož lidu contribucí svolená a uložená býti mohla, jakž táž psaní J. M. C. pod datum v městě Vídni 28. prosince to vše v sobě obšírně zdržuje a zavírá : i majíce přítomní obyvatelé takové milostivé J. M. C. přednesení v svém bedlivém povážení, z té péče otcovské, kterouž tak J. M. C. vždy až dosavad o ně věrné a poddané míti ráčí, poddané děkují.

A v pravý pravdě by jim všem milejšího a potěšitedlnějšího, ano i tomuto království Českému užitečnějšího býti nemohlo, jako to, aby oni J. M. C. krále a pána svého zde v království českém osobně přítomného míti, v svých důležitých potřebách k J. M. ochranu se utíkati a to, co by k dobrému tohoto celého království českého a jednoho každého z obyvatelův bylo, přednášeti mohli, aneb aby aspoň podle mnohého milostivého J. M. C. zakázání, J. M. uherský a český král, pan syn J. M. nejmilejší, spolu i s J. M. královnou mezi nimi zde přebývati ráčil. Že pak vždy až dosavad toho zbavení, své nejmilostivější vrchnosti při sobě nemají a tudy dokonale opuštění jsou, to Pánu Bohu na ten čas poručiti, a svému neštěstí přičítati musejí. Nebo co jest na onen čas J. M. C. Matyáše slavné paměti nešťastný z tohoto království odjezd škodného spůsobil, to vše vědomé jest.

Jako i také když jest J. M. C. pán jich nynější nejmilostivější, na čí pak koliv nabádání ani na tehdejší nedostatek zdraví J. M. Královské pana


Předchozí   Následující