Čert v řeči lidu českého.

Čert bývá nahrazován od mnohých mírnějšími výrazy, jako: psina, šlak. kozel, ďas, rarášek, rarách, drak, satan, ďábel, luciš a pod. Jako vrchol rozčertění se přibírá číslice 1000. A tudíž slyšíme-li, že to zebe jako tisíc čertů, víme, že jest již řádná zima. Podstatné jméno čert dává nám časoslovo čertiti, rozčertiti se. Slýcháme také mezi lidem satoniti se, což jest mnohem sesílenější proti čertiti, se »Je na mne jako satan.« »Pro každé slovo hned se na mne tak satoní; jen mne rvát!»

Lichý úmysl označujeme slovy: »Čert mi to napískal« neb »čert mi to nahádal«. »Čert mě spleť, opálil, ošidil«, říkáme, stěžujíce si do nezdaru. »Tu .máš, čerte, kropáč!«

Čert platil starým cechům vždy za osobnost důmyslnou, chytrou. »Je na čerta ehytrá-ý.« »Je po čertech chytrá-ý.« O prohnané, zlomyslně zchytralé osobě se říká, »že jí kouká z každého oka devět čertů a desátý luciper«. »Chodí k ní čert na radu«. »Ta dvakráte do roka mluví s čertem«. »Ta (ten) vybéře čertovi mladé, kdyby na hnízdě seděl«. Proto, v neblahé předzvěsti o nějakém obmyslu, falše a pod. říkáme: »Z toho čuju čertovinu.« Takový pak čertův kvítek »smrdí čertovstvím, čertovinou«. — Odporučení, že jest to kvítek z čertovy zahrádky, dostačí, abychom byli na pozoru. »Čert mu věř!« Zosobnělou povedenost, rozpustilost, neplechu i roztomilost označujeme: »Je to čertův kluk, chlap«. »Čertova ženská, žába (holka).«

Lid náš přirovnávaje, utíká se k čertu: »To je jeden čert!« slýcháme říkati, kde by se mělo říci: »To je stejné.« Aneb: »To je čert jako čert!« »To je čert jako ďábel!« Takovéhoto čertovského porovnání užívá se vesměb v hněvu nebo v nevrlosti.

Člověk jde prý jako čert nerad někam (zpravidla na místě, kde říkáme: »jdu tam, jakoby mě strkal«). Podobně »jako čert neradi« se dlužíme, půjčujeme a podobně, vůbec všude, k označení velké nelibosti, přibíráme čerta. V šepotu jsou ukryté tajnůstkářství i pletichy. »Co je s šeptem, to je s čertem!«

Krejčovstvím se čert také obírá. Slýcháme: »čert tebou šije.« Aneb: »Čert je v něm zašit.« Značí to neposednost, svévoli. »Spáti na čertově plachtě«, znamené rovněž nepokojný, vyrušující spánek. »Čert naň ušil plachtu.« Znamená odplatu zlého skutku. Různá přísloví o nevděku lidském, o odplatě světa rovněž odíváme hávem satana. »Čiň čertu dobře, peklem se ti odslouží.«

Stěžuje-li si kdo, že z té které věci část se mu ztratila, ač to měl poznamenané, dostává od druhých za odpověď: »Znamenané také čert bére.« Podobně nemůžeme-li pohozenou věc nalézti, říkáme: »Čert to vzal a nic za to nedal.« Aneb: »Čert to někam zastrčil.« U mnohých lidí tato víra, že čert zúmyslně schovává, zastrkuje hledanou věc, aby se člověk zlobil, klel a tak ďáblovi obět přinášel. U mnohých víra tato jest znamenitě