str. 233
Discursus Lipirona, smutného kavalíra, o lásce r. 1651.
Lipiron na řeč srdce svého se pozastavil a raddy jeho poslechnouce, pomoci při Amoru hledati umínil, k němu dlouhou řeč, příčinu bolesti a milosti své, skrze narrací a sny allegorický oznamujíce, činí a orací má.
Spívá se jako: Amor zvláštní patrone.
Hotov jsem byl teď umříti, Hotov jsem a chci vždy býti, Pro člověka jedinkýho, Víc mně, než sobě milýho, Jestli že mi v mé nemoci Nedá žádný žádné moci.
ProCež na řeč tvojí srdce Čekám déle na smrt předce, Půjdu hledat v patiencí
Hledat ještě condolencí. Raddy tvé chci poslechnouti, Moudře dám sebou pohnouti.
Půjduť rychle k Kupidovi, Pospíším hned k Amorovi, Za pomoc budu žádati, Bolesti mé předstírati. Onť můž', dobře vím, pomocti (Když jednom chce) uzdraviti.
|
Začíná se oratio Lipirona k Amoru aneb Gupidovi.
Cupido všem puer slavný Monarcho, mocnáři hrozný, Aniž kdy byl tak silný rek Aneb koho kdy spatřil věk, Který pod tvou nebyl mocí, Tvojí jsme všickni ojáci.
K trůnu tvému ponížený, Amor silný, Amor mocný, Přicházím všecken zemdlený, Milostí těžce raněný, Chtíce přednést mé žádosti, Které činí mé bolesti.
Pročež žádám tvé milosti, Ze je před tvou velebností Budu mocti předstříti, Příčinu jich povědíti. Laskavě vyslyšán býti, Žádám contentu dojíti.
Když jsem se v zeleném háji, Procházel, v měsíci máji, PPeplavil přes moře velký, Na ostrov převelmi pěkný, Abych spatřil položení, Poslechl ptactva spívání:
Ostrov byl převelmi velký, Na němžto dříví vysoký, Ty nejpěknější stromové A nejvonnější štěpové, Cedrové listi, bobkové, JÍMové a jeseňové.
Lípy, kteréžto studený Vydávaly velmi stíny. Na nichžto pokřikovali, Ptáčkové se prolítali. Cižkové a slavíčkové, Ti překrásní stehličkové,
A jinší překrásní ptáci Našli se tu všelijací: Uprostřed louka zelená, Na níž tráva velmi pěkná, Rozkvětali pěkné kvítky, Všeliké vonné bylinky.
Po nichž hovádka maličký Poskakovaly včeličky, Jinší čtvernohý zviřata Měli v lese své doupala, Na pastvách se procházely Sem i tam proskakovaly.
A jinší věci všeliké Byly v tom ostrově divné, Kterých jazyk nejmluvnější, Žádné péro nejčerstvější Nemůže dost vymluviti Krásu ostrova vypsati.
Na tom tak rozkošném miste Procházel jsem se vesele, Hlasem zvučným sobě spíval, Aneb zas ptactva poslouchal, Které přelíbezné špásy Formovali divné hlasy.
|
|
