str. 235
Těšil jsem se, a ty niti
Počal na klubíčko víti
A kde byly roztažený,
Šel jsem všudy vždy za nimi,
Tak dlouho, až jsem to klubko,
Navil jako velký jabko.
O marné naděje lidské!
Jak jsou divné soudy Božské!
O Božská prozřetelnost!
Jak dá divně smutným radost!
Tak jsem za těma nitma došel,
Až jsem ven z ostrovu vyšel.
Přišel jsem do velkých polí, Které podál k městu vedly, Hledím, kde by vody byly, Spatřím, an se za mnou bělí; Pospíchám k městu radostně, Vzdávám Bohu díky vděčně.
Jak do města vejdu rychle, Potkala mně nenadále Jedna velmi krásná panna, Ješto k ní všeckna podobná Byla, kteráž mi pomohla A ven z ostrova vyvedla.
Kterou jakž jsem rycble uzřel, Tak jsem milostí zahořel, Jí srdce dřív milovalo, Než se se mnou poradilo, Jí miluje, jí vinšuje. Více, nežli sobě přeje.
Po ní touží, a jí vskutku, Chce milovat na památku, Ze jest mně taková dáma, Jestli ne ta, k ní podobná, Zprostila těžké bolesti, Dala zdraví mé mladosti.
Ale že se v tom zjeviti, Jí se nesmím ohlásiti, Hořiť ve mně láskou srdce, Jakožto ohněm Aetna prudce, Tak že nemohouce srdce Lásce odolati více.
Mně jest k tomu přinutilo, Hledati mi poručilo Gontentu při tvé milosti, Pomoci při tvé mocnosti, Které jestli neobdržím, Umřít pro ni jistě musím.
Onať, onať mně vždy trápí, K velké žalosti přivodí, Tak že nemám místa stání,
Hledám její milování, Dnem i nocí zarmoucený Toužením velmi soužený.
O přesilný lásky oheň! O prudký milosti plamen! Měl jsem hladem na ostrově, Umru láskou v tomto místě, Jestli že v mý toužebnosti, Nepřijmeš mne k své milosti.
Ale mámí já to doufání, Že jest velké slitování A tou se těším sperancí, Že v mé velké patiencí, Skrz tvé milé panování Dojdu dámy milování.
Silný si ty, silný Amor, Každýť o tom ví Amator, A to povídati musí, Kdožť nevěří, dobře skusí, Žádný ještě v světě nebyl, Který jest tě nepocítil.
Jestli že ne: jsou tím jistí, Ze tě ty dobře pocítí. Kdož jest byl silný tak v světě? An přemožen není ještě? Nechci říct, co jest byl Samson, Ví svět dobře, co jest byl on.
Přemáhal všeckny silností,
Přemožen však tvou mocností.
Hroznýť jest rek byl Herculles,
Přeudatný muž Achilles,
A však ti silný ojáci
Co jsou mohli proti moci?
Silný Paris, silný Hector, Amor však nad nima Victor, Ale nač mám jmenovati, Více jich vypravovati, Minul by dříve celý den, Potčet než bych zavřel jich ten.
Nic též nedán tu o jinších, Jakožto v síle špatnějších, Ačkoliv svatých a moudrých, Však nic nechci říci o nich, Neb vím a to patřím světle, Nic nemůž' proti tvé síle.
Než co dím o nejsilnějších, To dím též i o špatnějších, Silnýť si tý, silný Amor, Každýť o tom ví Amator, Silný oheň, silnější ty: Prudký plamen, prudčejší ty.
|
|
|
