str. 249
Pročež poslušně krále
V ty malé sperancí, Nemeškal sobe směle Žádati licencí,
By moh krátký spis napsati, Benyné poslati, Kterou když milo4 dostal, Psaní hned odeslal.
V něm když salutiroval, Ji pledně uctivě, Potom jí svou oznámil Condicí truchlivě. Takto naposled dokládal, A bolestně napsal, Řkouc : Má lásko Benyno, Nejmilejší dámo.
Poněvadž lstné neštěstí Naší upřímnosti Tak se zlostně protiví, Že naší milosti Nemůžem dost učiniti, Podle spravedlnosti, Kterou sme si slíbili Zachovat do smrti.
Bohu všemohoucímu S pláčem vás poroučím, S vámi v ukrutném smutku Loučiti se musím. Nechciť já pro mé neštěstí, By ste vy své štěstí Stratili, ale měli Svobodnou vždy vůli.
Víru, kterou do smrti Snášet jste slíbili, Propouštím upřímnosti A svobodné vůli, Jestli že v malé lásce Má mne vaše srdce, Milovati můžete Jinšího, kdy chcete.
Nevímť já žádného času, Kdy zase přijedu, Zdaliž zajatý umru, Neb propuštěn budu, Ale to vím jistotně, Nechť se, jak chce stane, Že já víru mám tobě Zachovanou skutečně.
Rek' jsem, že nechci jiný Poznati krom tebe, Nepoznám v pravdě žádný, Stane se dost tobě.
Toť s'ty mi slíbila rovně, Ale však podobně Nechci, bys učinila, Štěstí tvé stratila.
Nežádám já, bys v smutku
Tak dlouho trvala,
A na mně i vírou stálou
Nejistě čekala,
Ale čiň, jak se líbí,
Podle tvého štěstí,
Však prosím, spomeň někdy
Na to mé neštěstí.
To když krásná Benyna Psaní smutné přečetla, Srdeč ě zaplakala, Hlasem smutným řekla: Ach Benno nejmilejši, Můj nejupřímnější. Nedivím se víc tobě, Že tak dlouho na mně —
Nevzpomenul si, a pozdní Tak dals pozdravení. Poznávám, že v přetěžkým Zůstáváš souženi. Žalostnět já to slyším A žalostněj snáším, Že v naší upřímnosti Nás loučí neštěstí.
Ale nevěřím tomu, i\by nás v milosti To ukrutné neštěstí Mělo rozloučiti. Pán Bůh svou divnou mocí Často ku pomoci Upřímným svým přispěje Mimo jich naděje.
Poněvadž ty tvou víru Zdržeti chceš silně A v ní do smrti býti, Kterou si slíbil mně, Nechciť já býti nevděčná, Upřímná Benyna, Poroučím se neštěstí, Budu čekat štěstí.
Ale víc v srdci smutně Mnohem rozjímala, Na to psaní nešťastné Odpověď tak dala, Řka: Posle, pověz tomu. Když se vrátíš domu, Který sem poslal tebe, Pozdravení mnohé.
|
|
|
