str. 262
Caesar, Plutarch a j. dosvědčují, že Germáni bydleli na vozích. Podobný obydlený vůz vypadal asi takto. Kola původně byla z kotoučů dřevěných, uřezaných z kulatého trámu, jako mívají dětské vozíky, železo si musíme všechno odmysleti — měloť tenkrát ohromnou cenu a pracné bylo k obrábění — na podlaze byl upleten velký koš, v němž prostý otvor zastupoval dvéře. Srov. obr. č. 5.
Jakási temná upomínka této formy bydliště zachovala se snad ve ve zvyku polských židů pochovávati v pletených rakvích ty, kteří se nějak provinili.8)
Koš byl brzy asi nepohodlný, proto stavěn dům pevnější, tedy i těžší na sáně ze silných pražců. Srov. obr. č.6. V Hercegovině, v Uhrách a v Sedmihradech jsou domy takové podnes. Že spočívá dům na saních, nesmí nás překvapiti. Není to pevný dům v našem smyslu, je to prkenná bouda. V Sicílii a na Madeiře svážejí v létě seno s luk na — saních ! V Uhrách se zapřáhne do takové boudy 4—5 párů volů a »dům se stěhuje«. Že i tato forma bydliště je prastará, svědčí staré maloasijské náhrobky, jejich podložka upomíná zřetelně na sáně. Srv. obr. č. 7. Hrobka byla příbytkem zemřelého a tradice tu zachovala formu pohyblivého domu. V kapitole pozdější vrátíme se sem při výkladu slovanského věža, což souvisí totiž s kořenem wegh — který je též v německém (be)wegen pohybovati. Srov. obr. č. 6. a 7.
Poslední článek ve vývoji bydliště, který ještě nalézáme u všech Indoevropanů, je dům s ohništěm (Herdhaus). Obr. čís. 8. Bydliště se již ustálilo. Dům s ohništěm, nebo snad bychom přesněji řekli, ohnišťový dům, má toliko jeden prostor, uprostřed na zemi plápolá oheň ve vyhloubené jámě. Kolem ohně na zemi spali, jedli, žili obyvatelé. Země byla jejich kulturním obzorem. Později se od ní odlučují, sedají na stoličkách, jedí na desce s krátkými nožkami; i ohniště dostává podklad hliněný neb kamenný (0), kouř uniká nezadržován stropem přímo střechou.
Podle materiálu je tvar ohnišťového domu různý ; čtvercový půdorys odpovídá stavbě roubené, kruhovitý kamenné. Přečnívající střecha pode-
