štyr sousedních jedlin, že nemohlo byjt v tom lese lepčího a jistyjšího poležení.

Ha potom se Hondza eště jednou pustil delů pro koláče. Káča je tám nechala v tom strachu i se šátkem. Tak si tám potom v tý vyjšce na koláčích pochutnali, pomodlili se ke spaní ha s Pánem Bohem lehli. Toceví, na takuvyjch dvířcích bylo pro ně pro voba místa dost. Káča brzy zavařila, hale na Hondzu ňák nešel spánek. Přemyjšlel, co ha jak to bude, na mámino místě nová hospodyně. Ha najednou, co tak přena yjšlí, něco něhde dole zapísklo. Hondza natahuje huši ha v tý ráně huž slyší — zapísklo to zas. Divný, předivný ! Půl se to zdálo, jako by to bylo z píštělky ha půl jako ňákyj dravyj pták. Ha zase to píská a po štvrtý ha blíž ha blíž. íčko huž to probudilo teky Káči z prvního spánku.

»Buj z ticha !« šeptá jí Hondza. »Ha nebuj še nic, ajt huvidíme, co huvidíme !« Káče poslechla, hale dyž to zapísklo po pátý, celá se vo-třísla. Hondza potom vystrčil drobet hlavu imo dvirec ha vidí — blízko pod nima na tom plánu se něco štraehá. Kouká, kouká v tý tmě, nemůže nic vykoukat. Poty se dole zableskne a Hondza vidí — tří chlapi tám rozdělávají voheň. Jeren, zrzák, je v zelenyjch šatech jako myslivec, hale flintu žádnou nemá, jen hůl, sukovici nechčasnou. Tu drží v ruce ha stojí jako by dával rozkazy. Ti dva přikládají na voheň; přistavujou ňákyj kotlík a hromši, z pytle vytáhli skopce, vodříli ho chutě ha začli péct a votáčet vokleskem jako na rožni.

»Ha vy pakáže německý!« hulevil si Hondza potichu, »huž vás tu mám. — Hani štandáři pryj se vám nemůžou dostát na kobylku. Počkyjte, já vás dnes svinským krokem vyprovodím přes hranice český zemi!»

Tuto slyšet Káče — šecka se cintovala. Chytila Hondzu vokolo krku, ha že ho na ty raubíře nepustí ha nepustí.

»Nebuj se nic, povídá Hondza, já estě na ně nejdu, haž kerak se to vokáže.«

Raubíři si zatím sedli k vohni, vořívali se, vařili a pekli ha povídali si. Chčestí bylo, že byl Hondza z Kubici, aspoň jím dobře rozumíl. Káče nerozumíla nic, toceví : byjt z Dražinova ha humět německy !

»Tak,« povídá ten v tom zeleným šatě — to byl zrovna Pruny-kirkl — povídá na jednoho: »Nu, Andres, jaký neseš noviny?« Povídá ten Andres : »Dobrý, povídá, Šnajberskyj mlnář má štyry prasátka, ty huž by se dali vypálit. Je to na jednotě, pude to snadlo !«

Prunykirkl neřek hano, neřek ne, ha vobrátil se na druhýho: »Hones, jaký ty máš zprávy?«

»Dobrý!« zacel Hones teky tak. »Vinaří vezli přes Klenci vlnu do Babor, za tři, štyry dni se budou vracet. Vodčíhat jim něhde hu Míchova cestu ha bude peněz dost!«

»Ha vy sloto!« hulevil si zas potichu Hondza nahoře, »Já vás na-hučím vykrádat za spánku hupraeovaný lidi ha přepadávat poctivý pocestný!« Ha špekulíroval, co íčko kerak dělat. Nebyjt Káči byl by na ně hned rovnou slíz.