skončeném dle výroku bylo zakázáno, aby se chrám P. sv. Maří Majda^ leny na Romanově na.vždy zavřel (v němž se vždy pouť na sv. Máři Majdalenu slavila) a Krolmus opět na jiné místo přesadil, aby se tíuj během shon lidu zamezil; protož po dlouhé s Konsistoří rozepři, jenž se až ke dvoru do Vídně dostala a zde rozsouzena byk, a on za to nevině, že v jeho nemoci rekurs ke dvoru stranu přesazení vzal, sedmo denním uvězněním v Litoměřicích u Dominikánů pokárán.

Roku 1823 v lednu před sv. třemi králi za kaplana do Brozan do okolí Litoměřického se dostal, aby se sama Konsistoř lepe o jeho pravém vyučování u víře katolic. přesvědčila, kamž lidé přece za ním jak katoličtí tak akatoličtí přes dvě řeky, Labe a Ohři slovo Boží poslouchati přicházívali. Zde po zkouškách školních zvolil sobě jej Em. Böhm exjesuita, Vikář Libochovický r. t. ten týden před sv. Václavem za výsadního paT stýře samostatného do Křesejna n. Ohří, kdež horlivě na vinici Páně dále pokračovav, pilně starožitnosti v okolí vyhledával do národ. Museum je zasilal a modlitební knihu »Světlo života« pro katolické křesťany sepsal pismem J. Pospíšilovým v Praze a Kralohradci r. 1830 vydal, za které vydání sám p. biskup Vine. Eduard Milde písemně se mu poděkoval. Nápotom mu od Konsistoře uloženo bylo, aby obranu pravdy kat. proti odporům akat. sepsal, kterou censůře podal a teprv r. 1843 obdržel.. Z Křesejna se r. 1832 v lednu odporučením Fr. Miltnera, vrchního ze Smečna panu Matějovi Kalinovi z Jetensteina doktoru práv, syndikusovi pražské kapitoly, sídlicimu na dvoře Habšovickém, za faráře na Zvikovec se dostal, kdež za příčinnou sběhlostí a známostí pomologické vědy, byl od pomologické jednoty v Praze d. 27. hřezna 1834 jedno-hlásně návrhem svého patrona a Kašp. hraběte z Šternberků předsedy této jednoty a. d. 29> března 1835 od výboru opatrovny maličkých v Nové Plzni za ouda činného zvolen. Též na žádost patronovu v onom okolí a jinde více pohřebišťata se žárovišti mu vypátral i okázal, sepsal i podal, jež on svými náhledy zvláště zvikovické pozůstatky střepů a kachlíků ze 301eté války Švédské na Zvikovci vykopané a j. v. sobě chybně přepracoval a pod názvem »Böhmens heid~ ni»che Opferplätze, Gräber und Alterthümer« v. Dr. Mathias Kaiina -v. Jaethenstein, v Praze r. 1846 nákladem svým u synů Bohumila Háze vydal.

Tajná msta doutnající v J. Jaegrovi, bývalém kaplanu Liském, jenž se mezi tím časem v Rokytcanském okresu vikářem stal, vyřinula nejpry tajně nápotom veřejně Krolmusa u Konsistoře, krajského Auřadu a p. Patrona stranu vyučování lidu v náboženství a vykonávání služeb Božích hanebně černiti, osočovati ä žalovati, což na počátku patronu, nemile, ale roku 1837 vhodné mu přišlo ; nebo týž zištný patron od fary nepravé věci proti přísaze Krolmusovy požadoval, jež on nikterak posvoliti ne^ moha, pročež ho patron i král. Fiškusa do rozepře strany dovážení a poT dávání dříví do fary a j. v. zamotal, sám pak propadl a faráři se krutě mstil a jej s Vikářem pronásledoval, který od toho onemoenil po ustavičném vyšetřování straném a křivém tak : že se musel churavý z osady vystěhovati, v klášteře sv. Dobrotivý měl zavřín býti; však churavost