Stávka v pivovaře Loreckém r. 1716 pro čáry umrlčí hlavou.

V pivovaře Loreckém, patřícím Kutné Hoře, vypukla stávka.*) Sladovnická chasa vyvstala z díla, nad čímž magistrát Kutnohorský projevoval nelibost. Vyšetřovací komise, Bernard Dačický z Heslová, Václav Alexius z Lovce, Ondřej Springer a Daniel Kristl, odebrala se 27. listopadu 1716 do pivovaru vyšetřit nedorozumění mezi Václavem Vokounem, starším sládkem a Vojtěchem Štosem, podstarším.

V pivovaře uvítal je správce pivovaru Jan Zikmund Vostinius. Chasa lorecká, t. j. třetí Václav Regulský, mládek Bartoň Hlaváček a pomahači Daniel Preger a Daniel Dobrovolný podali již předem pánům písemné ohlášení, proč práce zanechali. V žádosti vysvětlovali: Nevyhnutedlnou příčinou všeho toho nedorozumění a pozdvižení byl bývalý sládek křesetický, nyní podstarší v Lorci Vojtěch Štos. Jak bývalý bednář křesetický Jan Fiala, později bednář v Lorei a nyní bez práce na Horách Kutných, všade roztrušoval, žádal jej kdys Štos ještě v Křeseticích velice snažně, aby jemu pro jistou příčinu jednu umrlčí hlavu přinesl; avšak tento vyrozuměv, že by takovou mrtví hlavu k žádné jinší potřebě nežli k čarám potřebovati a užívati chtěl, jemu netoliko té žádosti odepřel, ale i jeho za jednoho čarodějníka jmenoval a jej za takového skutečně udal.**)

Řeč rozlétla se po kraji a v pivovarech se o tom mluvilo a horlilo. Vandrovní, slyšíce, že Lorecká chasa čarodějníka mezi sebou trpí, měli to za zlé a prohlásili, že chtějí Lorecké sladovnické chase »všudy poctivý vandr hemovati, pokudž by se Štosem déleji v díle pozůstávala a jej za sobě rovného držeti chtěla.« Chasa prohlásila, že jest to věc neslušná, aby nevážného a bohaprázdného člověka mezi sebou trpěti a tak sama sebe o čest a řemeslo připravovati měla. Žádala pány, aby v tom nějaký prostředek vynalézti oblíbiti ráčili, poněvadž nemohou ani oni, aniž ti, kteří by po nich přistoupiti měli, v tomto verštatu pro bohaprázdného podstaršího účinky pracovati.