Ohrazení chasy oznámil starší sládek Vokoun 23. listopadu magistrátu. A shodné vysvětlení podal vyšetřující komisi na kanceláři správce Vosti-nius. Chasa přestala pracovati, poněvadž bývalý bednář Lorecký Jan Fiala opovážil se mluviti, že podstarší Vojtěch Štos jest člověk zlý, kouzelník a čarodějník. A chasa, uvěříc tomu, zanechala díla až do vyvedení podstaršího z těch a podobných řečí.

Ještě než k tomu došlo, propuštěn na zakročení Vojtěcha Štose bednář Fiala z verštatu Loreckého a vsazen pro své utrhačné řeči do šatlavního arestu v Kutné Hoře, kde po celé čtyři dni ponechán bez zdravy. Stěžoval si písemně magistrátu kutnohorskému a pronášel znovu své obvinění proti Štosovi: Urození a stateční vladykové, též vysoce učení V. M. C. a Kr. pane rychtáři, páni šepmistři a spoluradní, páni mně vysoce vážení, V. M. s touto poníženou žádostí zanášeti mám mé příčiny. Tato, že před dvoumi lety, jsouce na panství velebných pánův páterův Soc. Jesu v Kře-seticích, jakožto u mé milostivé vrchnosti v službě bečvářské postavený, pan Jan Vostinius, důchodní lorecký, pro mě, abych v pivovaře loreckým toho času bečvářskou vacírující službu přijal, jest skázal a mně takovou dopřál, kdežto já i hned takovou přijmouce, od té doby až do té poslední chvíle ve všem svou pilnost jsem vynaložil, takže všechno, říkaje z gruntu zkažené nádoby, jako i sudy rybní tak k nápravě přivedl, že žádné dokonce správy za dlouhý čas potřebovati nebudou. Nad to nade všechno dne 14. měsíce tohoto z té bečvářské služby jsa beze všechny příčiny netoliko vyzdvižen, ale i bez dovolení mé milostivé vrchnosti do arestu šatlavního času jarmarečního dán a fam čtyry celý dny beze všechny zdravy zdržován jsem byl. A poněvadž téhož se mnou procedere žádná jinší (leda snad ta, že bych já té v příčině Vojtěcha Stosa, podstarší ho, stran čar učiněné řeči původem býti měl) příčina býti nemůže, na to (co tak bez ublížení své duše, nenutkajíce se na to, s oslavením jména Božího. s přísahou stvrditi každého času hotov jsem) odpovídám takto: Před dvoumi lety, jsa jmenovaný podstarší zdejší na Klucích za sládka, mě na posvícení pozval a když po jídle bylo, do humna vzal, tam, bych jemu jednu umrčí hlavu a trochu bílého sladu přinesl, snažně žádal. Vyrozuměje já, že by to k žádné jinší potřebě, toliko k čárám, potřebovati mínil, nechtíce sobě svědomí obtěžovati, té žádosti jsem jemu odepřel, o tom žádnému nic od té doby dokonce neříkal, až když témuž křesetickému sládku, kde jsem za bednáře byl, velmi velká škoda na pivách se konala, jsa svědomím pohnutý, teprv nadjmenovaného podstaršího zdejšího žádost jsem pronesl; kdežto týž křesetický sládek o tom zvědouce, na to jeho, podstaršího, toho času v Klucích sládka, aby jemu takovej pivovar napravil, že jemu 20 tolarův dáti chce, požádal; kdežto on také jemu pomohl. A po pomoci to, když jsem já ještě v Křeseticích byl, od sládka téhož na jevo vyšlo. Nyní z toho milostivě a spolu spravedlivě seznati ráčejí, zda-liž já, vyje-více zlé vinění proti bližnímu svému, předně ze služby, kterou jsem náležitě vyhlížel, shození a pak nevinně do arestu dání, tam 4 dny vězení jsem zasloužil. Což ale, že V. M. v své spravedlivé povážení vzíti a mne chudého s manželkou a třemi nezletilými dítkami skaziti nedopouštěti,