nýbrž za vykonané, po všechny časy věrné a upřímné služby 'na další časy obživení s manželkou a dítkami milostivě dopříti, oblíbiti ráčíte, poníženě žádám a zůstávám za V. M. na modlitbách trvající Jan Fiala bečvář. _ .

Fiala dotazován podrobně, jaké by Štos čáry a kouzla, kdy a kde komu provozovati a činiti měl. Opakoval, co napsal, a ještě doplnil. Vyznal a chtěl přísežně potvrditi, že před 2 lety, když nynější podstarší Štos byl za sládka na Klucích, pozval jej, Fialu, k sobě na posvícení a požádal jej důvěrně za humny, aby mu přinesl umrlčí hlavu a trochu bílého sladu.. On odepřel, porozuměje, že by žádaná věc toliko k samým čarám potřebovaná býti mohla. Později se dostal za bednáře do Křesetic, kamž Štos častěji k sládkovi Koukoloví jakožto kmotru svému docházíval. Poněvadž se pak Koukoloví pětkráte po návštěvách Štosových na pivách škoda stala, uváděl Fiala škodu na pivě ve spojení s návštěvou Štosovou.

Bylo nuíno předvolati i křesetického sládka Koukolu. Odpovídal krátce a historku o umrlčí hlavě zcela popřel. Doznal, že se mu asi pět várek nezdařilo. Nikoho neviděl, aby vzal umrlčí hlavu a dal ji pod pšeničný slad, ač je přesvědčen, že by tím byl skazil pivovar i sládka. Nyní prý to vyšlo na jevo skrze bednáře, požádaného, aby umrlčí hlavu dal pod káď, a na to že se nedařily várky, až vzal odpuštění. Při této řeči Fiala urputně zapíral, že by umrlčí hlavu byl Štosovi přinesl a pod káď ji postavil.

Co Štos k svému ospravedlnění uvedl,, není zachováno. Komise uznala, že to na podstaršího plně prokázáno býti nemůže, že by za čarodějníka držán býti měl, a rozhodla, že to, co bednář mluvil, sám sebou dokázati nemůže, neboť jeden svědek — žádný svědek.

Vyšetřovací komise dala domácí i přítomnou vandrovní chasu a všechny interesírované strany na kancelář zavolati a učinila po bedlivém uvážení písemných i ústních přednesů výpověď, aby na budoucno svornost a vinšovaný pokoj zachován byl, že V. Štos je zachován in posessione famae (v dobré pověsti) a že bude a musí býti do okolních pivovarů sděleno, že jest očištěn, neboť na něj nic zlého prokázáno nebylo a býti nemohlo; pakli by však někdo z přítomné chasy takové umořené řeči připomínati a v čem punktovati se osmělil, že má býti strestán a verštatu prázden. Bednáři Fialoví prostě poručeno, »aby hubu držel«, sice že jej stihne spravedlivý trest. A konečně oznámeno Štosovi, že se má po tom všem postarati o jiný verštat.

Poslední výpověď zakládala se na jiných příčinách než na řečech Fialových. Přišly totiž na přetřes i jiné záležitosti se Štosem souvislé. Dostal totiž Štos již po třikráte od staršího sládka odpuštění, aby se jinším veřtatem opatřil Tázán, co by proti němu měl a proč tak učinil, odpovídal, že první výpověď z díla dostal tehdy, když jedenkráte nebyl u várky; druhou, když na staršího poial stížný list k magistrátu; třetí pro pověst o umrlčí hlavě.

Starší sládek nesl také velice nelibě, že mu byly za tohoto sporu klíče od spilky vzaty a podstaršímu Štosovi předány. Prudká slova pronesl: