Jakýs mladý muž, který se mnohými tiskem vydanými spisy co velmi náhledný učený projevil, sepsal také spisek, v němž se odvážil mnohé chyby vládní vytýkati. Z té příčiny byl zatknut, avšak v příbytku skvostném příslušně obsloužen. Po čtyřech týdnech byl opět na svobodu propuštěn a dodáno mu od jednoho z dvořanů 500 dukátů, jenž ho také k samému císaři vyzval. Císař pohovořil s ním o rozličných předmětech a shledal v něm velmi vzdělaného muže. Přijmul jej tedy do své služby. Před smrtí povolal ho císař k sobě, doručiv mu svazek spisů. »Již brzy dokonám,« dí dobrotivý císař, »poněvadž jste byl vždy tak poctivý, že jste mně neoslýchavě čistou pravdu řekl, tedy i po mé smrti ještě se také pravdomluvnosti přidržíte. Vyhotovte můj životopis, tak jakož jste

3. Třepačky v Ponikách. Zvolenská stolice.

jej skutečně seznal. Co vám povědomo není, naleznete v těchto spisech, penechte se také citem vděčnosti zavésti, aby jste něco zamlčel.«

Na svých cestách přišel císař Josef II. k jednomu sedlákovi a žádal, aby ho přijal do služby. Ale sedlák nechtěl. »Čím bych ti platil, když sami nemáme co jísti?« odbýval ho. »Jen mne vezměte, třeba jen za stravu. Spokojím se se vším,« žádal císař. »Inu, když chceš, zůstaň si,« svoloval sedlák, »ale to ti říkám předem, na mnoho se netěš.« Při večeři odpočítala selka každému brambory na loupačku a do hrnku dala k nim trochu podmáslí. Císař dobře pozoroval, jak rychle se ztrácí hromádka brambor, které dětí měly před sebou. Po večeři začal císař naříkati, jaká je to bída a nejen tu ve vsi, ale po celých Cechách. I pouze za stravu že je těžko dostati službu. »Jen když se páni mají dobře. Na chudáka si vzpomenou, jen když ho potřebují do práce,« lamentoval císař,