máslo na dlani, až na otcovo pobídnutí dalo je druhému, to třetímu, až přišlo na dlaň nového čeledína. Byl ho již malý kousek, neboť na dlaních se rozehřálo. »Tak vidíš,« řekl sedlák, ukazuje na děti, jež olizovaly na dlaních rozehřáté máslo, »vidíš, co je z toho kousku, než k tobě dojde. A zrovna tak je to, když císař dá něco sedlákům. Než to k nim dojde, je z toho velmi málo. Na císaře si nemůže nikdo naříkat. Ale ťeď jdi raději dříve spát, sic ráno zaspíme a bude zle.« Císař přemýšlel na půdě dlouho o tom, co slyšel. Druhý den po snídaní, při níž nový čeledín držel kyselo vždy dlouho v ústech, než ho polkl, řekl sedlák : »Zapřáhni a pojedeš na robotu. Tamhle se budou svážet mandele do panské stodoly.« Čeledín sedl na vůz a jel. Asi za dvě hodiny viděl sedlák, jak čeledín veze kolem oken do stodoly fůru panského obilí, až se od ní v jizbě zatmělo. Poděšen vyběhl ven a volal, co že to dělá, co ho to napadlo. »Vždyť jste řekl, že nemáte, co jíst, tak vám vezu, abyste měli do mlýna. Jen pojďte mi ji pomoci složit. Mám tam ještě jednu a žene se na bouřku.« Sedlák nechtěl, až konečně, když ho čeledín ujišťoval, že se s panskými ráno vyrovná, dal si říci. Když složili, jel schválně s čeledínem, aby viděl, jak to dopadne. Když naložili a dali se na cestu domů, uslyšeli za sebou klení a nadávky. To dráb, který dříve spal za křovím a nyní hřímáním byl probuzen, běžel za nimi a hrozil. Ale čeledín, nevšímaje se ho, jel dále. Konečně jich dráb doběhl a buše do čeledína rákoskou křičel: »Kam to vezeš, ty hrbe selská? Obrátíš, ty zloději.« Čeledín se otočil, odhrnul kabátec, a už viděl sedlák drába na kolenou. »Ty si odvez obilí domů, je tvoje, už se nikomu na dlani nerozehřeje,« řekl císař sedlákovi, »a ty,« obrátil se k drábovi, »pojď se mnou.« K večeru dověděl se hospodář, že dva sedláci dostali v zámku rákosku a že museli drábovi vysázet sto ran. Za to dostali po stříbrňáku, na památku prý od císaře Josefa. (Z Rožmitálska. A. Vachata).

Upřímné vyznání. Při velkém manévru, jemuž byl císař Jozef II. přítomen, udělal komandující major chybu, a celý regiment přišel do nepořádku. Císař rychle jeda k němu, ptal se ho: »Co činíte, pane majore?« Tento odhodlaně opověděl: »Samé zmatky, Vaší císařská Milosti!« Císař se usmál a odjel.

Vdova vystrojená jako pávice, šla v Praze, když tam císař Josef II. přebýval, k audienci prosit za podporu. »Kolik máte dětí?« ptá se císař. »Mám tři slečny od 2—5 let a dva mladé pány od 7 a 8 let. »Na to císař: »Moje maminka měla dcerušku, ta nám umřela. Syn byl jediný, to jsem byl já. S Bohem I« Pávice cítila, jak chladně odbyl císař její chloubu se slečnami a mladými pány. (Josef Racek, Kostelec n; Vltavou).

Sedlák a papež. Když byl r. 1782 papež Pius VI. ve Vídni, postavil se několik dní před odjezdem jistý sedlák do síně v císařském paláci, kdežto papež přebýval, a stál tam až do večera, chtěje papeže viděti. Pod večer spatřil ho tam eísař Josef a tázal se ho, co žádá? Sedlák odpověděl, že deset mil cesty šel, aby papeže spatřil, a že tu již celý den čeká, ale papeže uzříti že se mu nepoštéstilo. Císař usmáv se, velel mu, aby šel s ním, a zavedl ho sám k papeži, jemuž nábožná toužebnost