str. 347
und vortreffliche Anordnung eingesehen. Besonders aber erfreut mich Ihr so gütiges Anerbieten bezüglich Ihrer Zeitschrift Český Lid. Zwar hat meine Kenntnis Ihrer von mir sehr geschätzten Sprache ziemlich gelitten, aber im allgemeinen vermag ich noch zu folgen und da habe ich, bei den Heften, die mir zugingen, stets meine Freude über die Gründlichkeit Ihrer Arbeiten und jener Ihrer Mitarbeiter gehabt und oft genug bedauert, dass nicht wenigstens längere Auszüge in deutscher Sprache von mancher Abhandlung vorhanden sind, längere als A. Brückner ... sie gelegentlich geben. Bei der nahen Berührung und häufigen Durchdringung der beiden Nachbarvölker sind ja gerade die Vergleiche für die Kulturgeschichte von so hohem Werte. Ihren verdienstvollen Arbeiten auch im neuen Jahre fröhliches Gedeihen wünschend, hochachtungsvoll Richard Andree.« i Zachováme pracovníka tak vážného, nakloněného ku vědecké práci české vůbec a k našemu Českému Lidu zvláště, ve vděčné, upřímné vzpomínce ! Č. Zíb rt.
@NZvOtázky a odpovědi.
* Plecné. K otázce na str. 246, v Jungmannově Slovníku česko-německém III. str. 109, k Emlerovu Zlomku urbáře Hradištského str. III, a j. Poddaní lidé a obce byli již od staré doby povinni dávati vrchnostem kromě peněžitého platu také rozmanité věci, jež hospodářství neslo, v některých osadách i kus vepřového a hovězího dobytka, a sice buď celý, nebo část jeho, zvláště plece. Dávali jej obce nebo jednotliví sousedé, ale pouze na několika panstvích jmenovitě duchovních, v jednotlivých osadách v Čechách a na Moravě. Byl to někde věcný plat za užívání nějakých pozemků panských, nejvíce lesa, nebo za odúmrt čili právo, že mohli poddaní o svém majetku poslední vůli učiniti. Jinde byla to původně dobrovolná »pocta«, jinak »čestné« na důkaz úcty o některých svátcích; avšak později vrchnost ji žádala a do register panství zapsala jako stálou povinnost, časem místo zvířete nebo plecí (v latinských pamětech »sca-pula«) dávali poddaní peníze, t. zv. plecné, plecovné neb pleeovní plat. V Čechách ve XIII. století na panství tehdejšího biskupství Pražského (podle nejstaršího urbáře dosud známého okolo roku 1290) dávali ve Štěpánově u Vlašimě 3 mlynáři a v Červené Řečici 5 mlynářů po 1 kuse vepřového dobytka, nebo již tehdy na penězích po 1 věrdunku, t. j. 1/t hřivny = 16 gr. českých; v chlumu, vesnici u Štěpánova, dávali všichni sousedé dohromady »pro stůl biskupův 2 jalovice a 2 vepře«. Podle urbáře arcibiskupství Pražského z r. 1390 v Českém Brodě dávali měšťané »poctou« místo jalovice nebo krávy 1 kopu gr. č. na sv. Havla, v Týně n. Vit. purkrabímu »na poctu« k Narození Páně půl kusu hovězího dobytka a 1 vepře poraženého ; v Hoštce u Litoměřic k tomu svátku 1 vepře a o velikonocích 9 plecí telecích (scapulas vitulorum). V západních Čechách na panství kláštera Chotěšovského u Stod v Přehýšově
|
|
