Otiskujeme text této sbírky povídek jako pramen, z něhož pak lidové podání české čerpalo, po svém jinačilo, na půdu českou přenášelo a domácím poměrům přizpůsobovalo. Rozbor našich pohádek a pověstí místních objasňuje, jak tato snůška byla se zálibou čítána a bezděky budila pak ohlas při dalším vypravování pohádek i tvoření nových variantů jejich. Již při pouhé ěetbě vysvitne, jak tato sbírka působila při vývoji pohádek a pověstí lidu našeho a jak vlastně úplný rozbor této sbírky i s poukazem na tento vliv očekává příštího odborníka, jemuž ovšem musí přispěti na pomoc srovnávací studium obdobných sbírek cizích. Prof. Spiessovi se podařilo zjistiti řadu povídek u Hájka v kronice české. Jeho vzor nechť láká ke zjištění i látek ostatních.

Historie rozličné, o divných a mnohých věcech, i příhodách Lidských, dobrých i zlých. Kteréž pouze z Kronik a z jiných kněh vybrané, a teď tuto Vytištěné. V Starém Městě Pražském Buryan Valda vytiskl. MDLXXX.

O jednom Císaři, a o jeho dceři, s kteroužto jeden hrabě, jsa při jeho dvoře, pryč s ni ujel. Potom kterak císař otec její s hrabětem, Elenku dceru svou nenadále v Českých horách nalezl. Historia žalostivá.

Císař Jindřich toho jména první, kteréhožto Jindřicha někteří kro-nykáři nepiší, ale Euzebius, a Paulus Constantinus, také i Achyles, (Jo-sarus) jeho nepominuli, pravíce, žeby císařovati počal léta od narození Kristova devětistého dvacátého, a císařoval let osmnáct, a ten měl dceru velmi pěknou jménem Elenku, jížto frejoval Albrecht Hrabě z Aldem-burku, ten toho času sloužil při císařském dvoře, kterážto Elenka velmi ho milovala, a ráda chtěla jej za manžela míti. On pak znamenav, že svým rodem dceři císařově není roven, a žeby se taková věc nikoli sjíti nemohla, Aldemburské zboží císaři prodal, a shromáždiv peníze, i počal po lesích a po pustinách jezditi, příhodného místa, kdeby tajně hrad sobě mohl postaviti, hledaje. Ale když se jemu jedno místo, kteréž v Českých horách vyhledal, zdálo nejpříhodnější, potom přivedl sebou mnoho dělníkův, a tu kázal lesy planiti, kamení lámati, vápno páliti, zdi a sklepy věže i jiné příbytky na rychlost stavěti.

A když byl ten hrad dokonán, rozkázal jej dobře spíží opatřiti, tak aby tu mohl sám desát za sto let o té stravě živ býti. Když pak všecky věci k tomu náležité, jako brané a střelby, připraveny byly, jednoho dne svolav všecky dělníky i jinou čeled, do jedné jizby na předhradí, zavřev je pevně, i zapáliv svou vlastní rukou, a tak všecky zhubiv, sám toliko jediný na tom hradě zůstal, a to proto učinil, aby žádný o tom hradu nevěděl, a pobyv tu málo, na dvůr císařský se navrátil, a tu opět počal císaři jako prvé dvořiti. Času jednoho když dcera císařova (mající s hrabětem srozumění) před hrad ten, na kterémž císař bydlil, vyšla, tu jest