»O jednom koni, kterak jest pána svého Horymíra z zámku Vyšehradu jedním skokem od smrti vysvobodil, jemužto on říkal Šemík.« To dočteš se v kronice české na str. 45 b.-46 b.

>Město Zatec oblehli zlí duchové, tak jakoby nějací nepřátele odněkud přitáhli, strach na obyvatelé pustili.« Tohoto vypravování zachoval se v naší sbírce jen počátek a konec. Prostředek ztracený doplniti se dá z Hájka, jenž týž div na str. 215 vypravuje.

»Pastýř ohluchl, že svatému Vojtěchu spícímu v ucho zatroubil.« Srovnej s tím kroniku Hájkovu str. 90 b. Vedle této pověsti klade naše sbírka ještě jinou o sv. Vojtěchu, již taktéž u Hájka na str. 89 b. čteme.

»Proroctví Libuše kněžny České, v kterých stranách České země zlato a stříbro i jiní kovové dobýváni býti mají, kteréžto její předpovědění tak vskutku se našlo.« Vyňato doslovně z Hájka str. 14-15.

Po tomto »Proroctví Libušině« sledovalo ve sbírce naší vypravování kterak si Oldřich Boženu vzal za ženu. Z konce, jenž se zachoval, vidno, že zde taktéž doslovně podáno, co Hájek povídá na str. 102b.-103a.

»O veliké síle Alžběty manželky dobré i svaté paměti císaře Karla Čtvrtého« mluví taktéž Hájek na str. 345. K tomu pak přidáno vypravování o síle Bivoje týmiž slovy, co Hájek na str. 7b.

Ostatních sedm kusů vyňato odjinud. Jsoutě to vesměs příběhové a zázrakové v jiných zemích zběhlí a tudíž nepochybně vzaty z kronik neboli knih cizojazyčných. Nadepsány jsou následovně:

0 jedné rozkošné a pyšné kněžně, pro kteroužto pejchu a velikou její rozkoš Pán Bůh ji hrozně pokutoval.

0 jednom králi, kterak ho myši s manželkou i s dětmi snědly a to naň z dopuštění Božího přišlo. 0 látce této uveřejnil Dr. V. Tille srovnávací studii, hledaje příbuznosti v polské tradici.

Hrozná a strašlivá historie o třech hráčích, z nichžto jeden velice zlořečil a lál, ano i Pána Boha (by možné bylo) dýkou zabíti chtěl, toho hned vidomě čert vzal, druhého vši ujedly a třetího kat sťal. Podobně vypravuje Štelcar Želetavský, Kniha duchovní. Srv. Zíbrt, Z her a zábav staročeských, Vel. Meziříčí, 1889.

Divné Boží dopuštění na tanečníky, že bez mála rok tancovali ustavičně neustávajíce nic nejedúc ani pijíc. Vypravuje podobně Hájek v kronice. Srv. o pověsti a vyobrazení na Zvíkově Zíbrt: Jak se kdy v Cechách tancovalo 1895: týž, Z dějin zámku a panství Zvíkova, Praha 1908. Viz též Soukup Jan, Český Lid XVIII.

Turek zajatý kterak důvtipně poklad od zlata nalezl.

Otiskujeme text první této tištěné knížky povídek, určené pro lid český. Bystrý obchodník, Burian Valda, vydavatel lidového čtení na sklonku XVI. století, snažil se vyhověti vkusu a požadavkům čtoucích vrstev tehdejších. Lid nemohl si poříditi nákladné, obrovité knihy, jako Hájkovu kroniku, Mtinsterovu Kosmografii. Proto vybral nebo vybrati dal, co by hovělo chuti čtenářstva, a neudávaje pramenů, otiskoval v obvyklé 16° úpravě knížek čtení lidového.