Přebývaje císař Josef za táboru u Prahy v hostinci u bílého lva (teď u města Vídně) a vyjížděl ráno do táboru k Hloubětínu, Bylo mu vedle erárních pekáren jeti, kde nad vraty stojí nápis : »L'art de vaincre est perdu, sans Part de subsister« (Marné snažení o vítězství, bez snažení a obživu). Kdykoli tuay jel, sejmul vždycky klobouk. Na otázku, proč to činí, odpověděl, usmívaje se: »To jsou ti nevyvážitedlní, před nimiž úcty třeba.«

V císařově hradě panovalo největší hospodářství; tamť nebylo ani stkvostných slavností, ani hostin. Kuchaři a cukráři obyčejně zahálívali, dílem i na pensí rozpuštěni byli; za to ale zapravoval císař outraty velikých cest svých z vlastního pokladu, továrníkům půjčoval peníze, maje na oumyslu, aby země jeho cizích průmyslových výrobků nepotřebovaly, ústavu chudých ve Vídni daroval 20.000 zl. ročně, a nosíval při sobě vždycky 100 dukátů a tolik též půlsouverénů na nenadálé dobročinné vydání.

Jsa císař Josef jedenáctiměsíční churavostí zemdlený příliš, tak že se vTdalší živobytí nedůvěřoval, pravil k básníku Metastasiu: »Napište o mne epitaphium, za látku zvolte myšlénku: Zde odpočívá knize, kterýž za nejlepší vůle nižádným předmětem proniknouti nemohl.« »O císaři dobrotivý! však předměty Vaše předce proniknou, a světlo, jež osvěcovalo Vás, neuhasloť, kmitá posud a zplápolá někdy v jasnu nejkrásnějším.«

Jistá paní bohatě oděná, s hlavou po turecku ozdobenou, přišla k císaři s prosbou o milostivou pomoc. Císař pohlížeje na ni neodvratným okem za chvíli, pravil posléz nevrle : »Obraťte se k mocnáři Svému, Tureckému císaři, neboť podle ozdoby Vaší na hlavě patrně za poddanou jeho se přiznáváte.«

Na cestách do Vlach obědval císař nepoznaný u jistého poštmistra. Dcera poštmistrova svěřila císaři, že až prý u nich přepřahati bude, císaři prosbu podati míní, a tázala se, zdali myslí, jestli mocnář prosbu její vyslyší. »Je-li žádost pravá,« odpověděl Josef, »zajisté, neboť já, kterýž císaře denně holívám (Josef se totiž holíval vždy sám), znám zevrubně jeho dobré srdce.«

Císař se dal dne 17. dubna 1789 (nemocný) ponejprv oholiti a pravil holiči žertem, aby prý mu šedivé vousy jeho náležitě oholil, ježto jest prvním, an se obličeje jeho dotýká. Obezřetný holič ale pravil: »Tenkráte ještě vousy Vaší Milosti šedivé nejsou; modlíme se ale všickni z celého srdce, aby zšedivěly.«

V" Turecké válce ptal se císař Josef vojáka, zamyšleně do země hledícího, zdali se mu po domově stýská? »Nestýská,« odpověděl tento, »avšak tuším, že by bylo lip, kdybychom byli doma zůstali všickni.«

Císař Josef procházeje se na hradbách, tázal se děvčete mladého, kteréž nabíralo vodu u studně, není-li jí břemeno těžké? »Ba je«, odpovědělo děvčátko, »zvláště nejsme-li tomu zvyklý.« Dalším dotazováním dozvěděl se, že jest dcera po ouředlníku a že matka její s pěti dítkami