V Bohdanči a blízkém okolí zajisté dosud zpívá se více krakováčků, protože mnohé z nich mají i svůj význam lokální. Již Jar. Langer při vydávání jejich o tom věděl. Praví v předmluvě: »V krátkém oase viděl jsem, že písně ty maličké v celém okolí v na sta ústech oživují, a vida spolu, že — jak si to kdo pamatoval — bud1 chybně, buď i dobře zpívá, :a boje se také, aby jméno mé při tom neutrpělo, jelikož spolu mnozí jiní své nápady mým písním přimísili a často nechvalnými přísadami rozmnožili, což by mé pověsti snadno škoditi mohlo — uznal jsem za dobré, k svému se přihlásiti a veřejně obecenstvu podati, dokud by pozdě nebylo.«

Bylo by velice záslužno, aby povolaní činitelé v Bohdanči a okolí •snažili se zjišťovati zbytky Langrových krakováčků mezi lidem. Přišlo by se zajisté ještě na mnohé stopy jejich, a byly by zajímavé přeměnami, a staly by se důležitými k poznání lidového vkusu.

Fr. L. Gelakovský přímo nabádal k pokračování v předmluvě k »Ohlasu písní českých«. A zvláště poukazoval na básně výpravné, z nichž nejméně bylo čerpáno. Praví: »Dějinyvšak naše, národní pověsti s. pověry dosti ještě látky poskytnou v tomto okresu pěvcům budoucím.«

A pokračovatel se našel. Byl to Karel Jaromír Erben. Právě rok před tím, kdy byly »Ohlasy písní českých« knižně vydány, tedy r. 1838, objevila se ve II. ročníku almanachu »Vesna« ballada »Poklad. Národní báchorka od K. J. Erbena«.

Erben učinil již ve své tvorbě krok ku předu. Čelakovský napodoboval píseň lidovou v každém směru — obsahem i formou. Erben z lidu vybíral pouze látku, ale zpracoval ji svým způsobem, uplatňoval v ní svoji básnickou individualitu. Naproti Čelakovskému zvolil si Erben užší obor své působnosti. Přilnul k české lidové balladě, pohádce a pověsti.

Ve své studii neobral jsem si za úkol sledovati, kterak Erben čerpal z lidových pověstí, pověr, ač to jest látka nad jiné zajímavá. Programem mým jest sledovati rozšíření Erbenových ballad mezi lidem. Ovšem, že i zde musím tu a tam povšimnouti si zpracování prosaického ke srovnání s varianty zlidovělými.

Ballada »Svatební košile« vznikla před r. 1843 a otištěna v osmém sešitu literární přílohy k »Věnci« str. 114—123. Založena jest na lidové versi o mrtvém milenci. Prosaické zpracování jest rozšířeno hojně mezi lidem v Čechách i na Moravě.40) Zlidovělou ji uvádí prvně Růžena Ráthová ve článku »Lidové nápěvy k Erbenovým balladám« *"•) Slyšela ji od Marie Němečkovy z B., bývalé dělnice prádelny v Berouně. Ci-