tuje první sloku s nápěvem. V textu není význačných změn, ale kde v Erbenově básni vyskytují se tři řádky téhož rýmu, opakuje se třetí, by vzniklo čtyřverší. Na Prachensku sebral ji Holas a uvádí první sloku s nápěvem z Vraže.42) Bohužel další sloky úplně jsou pominuty, tak že nevíme, íkterých změn báseň doznala. A bude změn zajisté dosti, jak souditi můžeme z nápěvu. Nemá-li tento býti zkracován — a nápěvy lid nečasto mění, spíše jim přizpůsobuje text — musí se některé verše opakovati nebo vynechati. Jiných variantů neznám. Doptával jsem se častěji na Podřipsku, nikdo však ji neznal.

»Holoubka« slyšel jsem zpívati letos v Libni. Změn jest málo, avšak i ty uvádím ke srovnání, abychom měli varianty lidové v největším počtu ke srovnání. Nápěv jest zajímavý a pěkný, k písni dobře přiléhající. Zpívala Božena Voeetková, 26 roků stará.

V ostatních verších jsou následující změny : Verš 5. kvílela (m. želela) ; 7. jej tu (m. tudy); 8. k hrobu provázela (m. jej doprovázela); 11. pěkný panic jede (m. jede pěkný panic) ; 19. zemřel (m. umřel). Verše 28.—32. jsou vynechány ; dále vynechána jest sloka 12.—17. Verš 69. Na pahorku ptáče (m. sedává, sedává) ; 78.—79. Nech mně moje uši, tvé kruté vrkání (m. nehuč mi tak v uši, tvá píseň ukrutná).

Vynecháním sloky 12.—17. zmizí příčina smrti pánovy, který u Erbena jest od paní otráven. Ale i takto lze píseň pokládati za celek. Neboť paní jest vinna tím, že se brzy provdává — za krátkou dobu vstupujíc v nový sňatek. Tedy i za tuto vinu může následovati tret.

Ballada známa jest i na Dymokursku. Uvádí Jiří Horák43), že Dr. J. Konrád zapsal tam »Holoubka« i s nápěvem.

Nejrozšířenější balladou Erbenovou jest »Vodník«, který má již svoji literaturu, třeba časopiseckou. Roku 1901 psala o něm Růžena Ráthová v Českém Lidu r. XI. str. 220, a uveřejnila tam i nápěv. Variant jí zapsaný obsahuje část 1. a II. a se změnami a končí se slovy: . . . zelený mužík zatleskal. Část III. a IV. Erbenovy básně jsou vynechány.

Roku 1905 otištěn ve Slánském Obzoru krátký variant ze Slánská dle vypravování Jar. Věnc. Bendy ze Zlonicka.44) Do hospody v Stradonicích chodíval vodník a tam ho zlobili písničkou: