Jsou to úryvky III. části Erbenovy básně, a to sloka 6., 7. a 12. s malými změnami. Staří lidé sdělili Bendovi, že píseň slyšeli zpívati již, v mládí. Nemyslím však, že by Erben — třeba v Kytici praví, že mnohé části básně jsou přímo z lidu — přejímal tak značné části. Sám cituje v poznámce pouze zpěv vodníkův: »Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije nit.«

Holas uvádí II. část Vodníka z Jetětic, ale zase pouze 1. sloku. Nápěv podobá se nápěvu z Byšic, jejž jsem uvedl v Českém Lidu XVIII; str. 439. Horák sděluje v Národopisném Věstníku Českoslovanském IV. na str. 59, že zpívají Vodníka staří lidé v Starém Bydžově. Upozornil ho na to Prokop Slavík, žák reálky v Praze na Novém Městě.

Při sbírání lidového materiálu často byl mi zpíván »Vodník«. Výsledek uvedl jsem ve článku »Erbenův Vodník v lidovém podání«.45) Tam cituji trojdílnou píseň, zapsanou ve Zlosejně r. 1902. Druhý variant jest z Byšic a třetí z Dražiěek u Tábora. Nejširší jest variant první, který obsahuje část I., II. a III. Končí ukolébavkou malého vodníčka. Variant třetí končí utopením dívčiny a jest tím zajímavý, že v něm jest spojena část I. a II. v celek s jedním metrickým rozměrem.

Článek psal jsem r. 1908. Mezitím nasbíral jsem ještě dva zajímavé varianty. První pochází ze Dřínová a jest to pozměněná druhá část originálu.