str. 389
Ach eero, neradím tobě jít ven, měla sem o tobě ošklivý sen,
V bílé šaty sem tě oblékala, a bílé perličky na krk dala, bílé žaty smutek značí, v perlách se slzy skrývají.
Dcera však nemá doma stání, a k jezeru ji cos popohání, k jezeru ji cosi nutí, doma nemá nic po chuti. Jak první kousek namočila, lávka se s ní prolomila, veta jest po té dívčině, zahučelo to v hlubině.
|
Nápěv tento jest variantem nápěvu, jejž jsem uveřejnil v Českém Lidu XVIII. str. 439. (Ze Zlosejna a z Byšic.)
Zahučela voda z dola, zavířila velká kola,
a po té cestě podél skal zelený muž si zatleskal.
|
Druhé znění pochází z Libně a zapsáno r. 1907. Zpíval je llletý Vladimír Holan. Jest trochu porušeno přídavkem posledních slok z části I., jež na konci nevhodně umístěny. Variant má následující znění:
Časně z rána milka vstala, uzel šatů navázala; půjdu, matičko, k jezeru, šatečky sobě vyperu.
Nechoď, dceruško, na jezero, škoda by tě přece bylo, nechoď, dceruško, k vodě ven, měla jsem o tě hrozný sen.
Jak jsem tě v bílé šaty oblékla, perle na krk navázala, a sukýnky z mofských pěn, nechoď, dceruško, k vodě ven.
Bílé šaty smutek činí, perle na krk dobře není, a sukýnky z mořských pěn, nechoď, dceruško, k vodě ven.
Nemá dceruška nemá stání, k jezeru ji cos pohání, vezme šátečky a jde prát, neb nemůže doma obstát.
Jak první šátečky namáčela, lávka se s ní prolomila, tam nad potokem podle skal zelený mužík zaplesal.
Svit mně, slunéčko, jenom mně svií. ať mně šije má černá niť, šiju, šiju si botičky, na svatbu do vodičky.
Dneska čtvrtek, zítra pátek, šiju, šiju si kabátek, kabátek zelený, botky rudé, zítra moje svatba bude.
|
Ze všech variantů dosud zjištěných jest nejšíře založen mnou uvedený variant ze Zlosejna, který zahrnuje v sobě I., II. a III. část. Zají-mavo by bylo, sebrati varianty Vodníka i z jiných končin Cech, aby se zjistilo, zda někde zlidověla též část IV. a V. Já jsem jich nikde dosud neslyšel.
|
