Dření žáby o letnicích na Klatovsku.

S vyobrazením.

Starodávný zvyk »dřít žábu«*) se podnes u nás zachovává jako v celém okolí chuděnickém. Na prostřední svátek svatodušní jezdí totiž ověnčeným povozem dopoledne omladina po staveních. Kdo z pasáků o hodě Božím hnal nejdříve dobytek na pastvu, jest mezi nimi králem, druhý buřičem (biřicem), třetí žabařeni, čtvrtý hokynářem, poslední dělá žábu. Z ostatních pasáků táhnou čtyři káru, nebo zadek vozu s košatinou, a jeden jako pacholek drží opratě.

Sejdou se v určeném stavení; sotva že přihnali dobytek, ověnčí si káru lupením lípovým, připevní do každého rohu a do stranic opentlené

jedličky. Dovnitř káry vleze pasák představující žábu a celý se ukryje; mívá někdy žábu na bičišti přivázanou. Za pochodu kráčí král sám v čele skupiny drže v ruce opentlenou jedličku. Buřič se žabařem jdou za ním s menšími jedličkami. Dále následuje hokynář s košíkem na dary. pak koně se zvonky, kára se žábou a pacholek.

Průvod vstoupí přes prali a kára se žábou zůstane přede dveřmi. Buřič osloví hospodáře: »Bigity, rigity šponc, zabili nám krále na zelenej

*) Pozn. red. Horlivému našemu spolupracovníkovi, p. prof. K. Rozumovi v Roudnici poštěstilo se zachytiti zbytek starodávných obřadů svatodušních, lidovou zábavu. Upozorňujeme, že obšírný popis této lidové slavnosti se všemi ještě zachovalejšími podrobnostmi, podává 4. svazek Zíbrtovy sbírky »Veselé chvíle v životě lidu českého*: Králové a královničky