škále, neměli sme se čím brániti, museli sme kamení ze skály lámati.*)-Pane králi! Je-li pravda?« Král odpovídá: »Je pravda, kdo svědčí, šelma větší, kdo nesvědčí, eště větší!« Žabař dodává: »Dřu, dřu žábu na řežabu (strom), aby nechodila do zelí ani do hrachu, jestli (kdo) tam přijde, O zuby přijde.«

Hokynář se na to ujme závěrečného slova: »Panímámo krásná, darujte nám kousek másla, aby se nám huba pásla; kousek tvarohu, aby nám vousy rostly nahoru; ňáký vejce pro naše strejce; ůáký dolky pro ty naše holky; ňáký troníky pro ty naše koníky, ňáký grejcary pro ty naše švejcary.« Král velí nato: »Žábo, zakrkej!« Žába se na káře ozve: Rrrrrr..... (napodobí žabí hrčení).

Ukončiv své říkání, jde si hokynář k panímámě pro dárek. Dostává obyčejně jedno nebo dvě vejce, také i nějaký krejcar. Obejdou všechna stavení a pak se svorně rozdělí. Nejvíce obdrží král, pak buřič, žabař,, hokynář, pacholek a koně; nejmenší podíl připadne žábě.

K večeru téhož dne vylezou na lípu uprostřed vsi a dávají jména dívkám a hospodyním. Tak na př. zvolá buřič: »U Kučerů je stunce (studnice), že je Marje jako slunce. Pane králi! Je-li pravda? atd. — U Borováků je hromada chrastí, že Borovka hodně mastí. — U Burečků v kuchyni vozí se Marja po svini, Pepík ji popohání, ona tím víc uhání. — Z Chudenic: U Dolejších na rohu, visí pytel tvarohu, než se Adam přichystá, Bárta mu to vychlastá.« Tak a podobně vykřikovali, dávali jména. Často je sháněli s lípy pro hrubší narážky.

V Štěpánovieích odříkávají podobně jako ve Zdaslavi. Malá odchylka se jeví v tomto: Honili sme krále na vysoké škále, nemohli sme ho chytiti, museli sme ho železnýma sochorama dobývati. Dávali jména hned ve stavení na př.: Na dvoře smetí, že panímáma hodně mastí. Pod okny je hlína, že vaše dcera je jako rozmarina. Na stole je zavírák, že je milostpán jako karafiát.

V Dolanech stojí v řadě u sv. Jana na návsi a dávají jména.

Ve Vítni navlekou si pasáci košile přes kabáty a k postrojům přivěsí zvonky. Hokynář je oblečen za babu s hůlkou v ruce a uvázaným šátkem pod bradou. Žába sedí v povoze a dává už ve stavení jména jako:: Na okně roste řeřicha, že má hezkého ženicha.

Julinka: Naučily jsme se košile šíti.

Terinka. Ach, toť právě dílo nám dívkám potřebné. Škoda, že-jsem se odprázdniti nemohla.