str. 412
Svědomí tvoje
zvěstuje tobě,
že si tak častokrát
oklamala mně. S Bohem atd.
Mařenko moje,
slyš tlukot srdce,
ještě ti naposled
podávám ruce. S Bohem atd.
V dáiku se ubírám
v zármutku mnohém
ještě se obracím,
Mařenko, s Bohem. S Bohem atd.
Ještě se obracím,
šátečkem točím,
šátečkem utírám
zardělé oči. S Bohem atd.
A již se ubírám
ve tmavé lesy,
ještě se obracím,
Mařenko, kde jsi? S Bohem atd.
|
Na Podřipsku přidávají ještě následující sloky :
Smutně vítr šumí
do zelený chvoje,
s Bohem mi dává
potěšení moje.55) S Bohem atd.
ještě se otáčí,
objíždí kolem,
nežli se navrátím,
buď, milko, s Bohem. S Bohem atd.
Už se s ním zavřely
ty kraje cizí,
kdy tě zas, miláčku,
oko uvidí. S Bohem atd.
|
Pouze sloka 4. a 5. jsou verše Hálkovy. První variant je z Táborská. Z Hálkových písní tvořeny též cykly. Jsou rozmanitě sestavovány, zpívajíce se jedním nápěvem. Ze Dřínová uvádím tyto :66)
(XXVII. 1.) Když Bůh byl nejvíc
rozkochán,
tu lidské srdce stvořil, a pak na věčnou památku do něho lásku vložil.
(Vil. 2.) Ne žebro-vyňal z ňader mých, leč srdce mého půli, a proto se tak rádo teď to srdce k tvému tulí.
Druhý cyklus:
(XLIV. 1.—2.) Hoj jaká radost v kole, a v náruči mít holku, pojď, bledý hochu, tančit, já dám ti zahrát polku. A bledý hoch se zachvěl, zamrazily ho oudy, a po těch bledých 1 íčkách tekly mu slzí proudy.
(XXVI. 1., 2., 4.) Mně zdálo se, žes
zemřela,
já slyšel zvonit hrany, tu bylo pláče, kvílení, a nářku na vše strany. Jak divně ti tam ustlali, na hrob ti kámen dali,
(LIX. 1.) Tak často mně to připadá, když přivinu tě k sobě, že k vůli mně tys na světě, já zas k vůli tobě.
(LXII. 1.) Tys ruku svou položila na moji pyšnou skráni, tys ústy něco šeptala tak jako požehnání.
a abych na něj verš ti dal,
mně vlídně požádali.
Mé lásce ste nevěřili,
a zhrdli mými slovy,
když bude kámen mluvit k vám,
snad vám to lépe poví.
(XXXVIII. 1.) Jako to slunce nebes báň, tak láska se v srdce vkládá, a tajný bol a tichý žal se věčně v srdci strádá.
(XXVII. 4.) A proto láska velký žal, leč bol tak sladký, milý, že škoda srdcí nastokrát, iež bol ten" necítily.
|
55) Sloka tato jest z Čechova »Lešetínského kováře«. (Část VII.)
56) Číslice římské značí číslo písně, arabské sloku její.
|
