krmích nejpěknější kousky vyvolovali, přátelé pak sedlákovi nejzázo seděti a co jim onino nechali, to jísti musili. Po dlouhém obědě do půlnoci třebas hojně pili, sedláka velmi sobě s pěknými tituly a slovy předcházejíce, ustavičně jej panem kmotrem, panem strýčkem, hodným, moudrým mužem, dokonalým člověkem atd. nazývajíce.

Když pak ti milí hosti již měli v sobě dosti tuť ještě je mrzelo co na stole leželo. Ač pak obyčej je u sedláků hostim s sebou domů nějaké pečité pokrmy a koláče dáti, ale tito sobě, co se jim dáti má, poroučeli. U rychtářů pak vesnických obyčejně od zámku hosti bývali. Jestli ne páni, tak písařové, pakli ani ti ne, tak aspoň dráhové, šafářové ajinípo-ručníci, — tak jim rovně před všemi svými přáteli musil na službu hleděti a jejich dost časem mrzuté posuňky netoliko snášeti, ale ještě schvalovati. Hlavně takové posvícení slouti mohlo: Veselá psota, zapřená škoda, vše vědoucí zloděj netrestaný, práce bez užitku, radost se škodou, pocta bez vděku. Něco víc dám k srozumění o tom slavném posvícení.

Na čtyři neděle před posvícením prasata, husy, kachny na krmník se zavřely, tam bedlivě se krmily i jiné drůbeži, kapounu, kuřatům, mor-čatům atd. lépe strava na zrně se dávala.

Na dvě neděle před posvícením již se začínal poklid v stavení. Tať v komorách a všech zavřitých vnitř i zevnitř čistě ubíleno, umyto, a jinač, jak čeho která věc žádá, vypráno, poklízeno a na dobrý způsob spraveno býti musilo. Sedlka, děvečky, podruhyně, po mnohonácte dni z jednoho do druhého jdoucí, sotva stačily takové poklidy dělati, cíchy, šaty, ubrusy atd práti, dřevěné nádobí mýti, zdi bíliti a jiné, také i zbytečné, věci činiti, že ta není možné všeho vysloviti. Mnohá hospodyně od toho již téměř všecku trpělivost ztrativši — žádnému dobrého slova nedala, ale jak k čeládce, tak k dětem, ano k muži svému tvrdě velmi mluvila a do koho se s hubou dala, buď právě neb nepravě, těžce ho vyplísnila. Protož moudří hospodářové obyčej měli v ty dni raděj v poli a ven z domu práci konati a celý den domův na oči takovým správnicim nechoditi.

Na jeden týden před posvícením několik korců obilí v nově semleto býti musilo, samé pšenice 4 až 5 nebo i taky 6 korců, aby mouka čerstvá byla; nejraději ve čtvrtek před posvícením ženy takovou doma měly. Sám sedlák do Prahy s obilím jeti a tam rozličných věcí, koření, nádob i po-mlsek nakoupiti a domu přivézti musil. V pátek nato hned ráno začínaly se koláče dělati, ku kteréžto práci sestry, švagrové, kmotry a jiné přítelkyně se sešly, každá s sebou něco od másla, mléka, tvarohu neb jiných příprav přinesši. Tu nebylo lze pro ně do světnice vkročiti; celý den žádná se nezastavila a hubu rovněž taky nezavřela. Tuť nadělaly koláčů rozličných, pěkných, chutných i nákladných, že celé dvě hodiny v velké chlebové peci péci co měly. Ale málo v kterém statku na tom jednom pečení dost bylo, nýbrž větším dílem jednou těslo zadělávaly a takových koláčů nadělajíce upekly. Celý den pateční i noc na sobotu s tím strávily. Co tu dříví, světla, omastku, mouky, ovoge a jiných potřeb naloženo bylo, můž každý posouditi.