str. 427
domě bydleti. Náhodou nebyl tehdáž v Cárskom Selu žádný hostinec. Císařovna Kateřina dala tedy, aby císaře zklamala, na krásném domě, jejímu dvornímu zahradníku- náležícím, štít zavěsiti. Byla na něm vymalována kužel s ruským nápisem: »Kateřinina kužel«. Josef II. ubytoval se v tomto domě nemaje ani pomyšlení, že by byl oklamán. Až za dlouhý čas se teprv dověděl pravdy o Kateřininu kuželi.
Císař Josef II. napsal sobě časem pro svůj krásný basový hlas maličkost, která obyčejně dobře -vypadla. Jedenkráte napsal velikou árii a dal ji do malé vlaské zpěvohry vložiti, jaké se vjeho soukromém divadle dávaly. Nikdo neměl věděti, že jest od něho, každý to však věděl, i Mozart. »Mozarte, co říkáte této árii?« tázal se císař. »Inu,« odvěce dobromyslný hudebník pro-stosrdečně, »árie jest dobrá, ale ten, který ji dělal, jest mnohem lepší.«
Na cestě, kterou císař Josef II. r. 1773 ve svých státech konal, pozoroval mezi množstvím, žádostivým jej viděti, také jednoho, který přes všecky hlavy se vypínal. Tato veliká dlouhá postava neušla zrakům císařovým. Pokynuv muži tomu, aby blíže přistoupil, tázal se: »Kdo jste?« »Rychtář.« »Mno-holi máte střevíců?« (výšky). »Pár střevíců, Vaše Veličenstvo a pár bot.« Císař zasmál se tomuto nedorozumění a sáhnuv do kapsy dal otázanému tři dukáty se slovy: »Tu vezměte a kupte si k tomu ještě pár pantofli.«
Když byl císař Josef II. pode jménem hraběte z Falkenšteinu v Paříži, bývalo jeho vyražením, míchali se v nejpřísnějším zapření mezi lid, a takto navštěvoval někdy tu neb onu kavárnu. Jednoho večera v takovém domě jeden z hostů dal se s ním do řeči a vybídl jej konečně, nechce-li si s ním partii šachu zahráti? Císař svolil. Sedli ke hře a císař
