str. 428
prohrál. »Zahrajem si ještě jednou,« oslovil císař svého protivníka. »Každý jiný den bych to s radostí učinil,« odvěce Pařížan, »pro dnešek však mne račte míti výmluvná. Jest čas do zpěvohry a rád bych císaře viděl.« »Co na něm uvidíte,« odpověděl Josef, »ubezpečuji Vás, že jest tak člověk, jako jiní lidé.« »Tomu musím odporovati,« zvolal Pařížan, »mne
dohání nepřemožitelná žádost, a tu musím uspokojiti stůj co stůj. On jest veliký muž.« »Tedy jen proto chcete jíti do zpěvohry?« tázal se císař. »Ovšem jen proto.« »Je-li tomu tak, pane můj, tu si jen sedněte a hrajte. Císaře vidíte před sebou.«
Když se císař Josef íl. na veřejných místech objevil a všecko bedlivě prohlížel, tlačilo se k němu vždy veliké množství lidu. To však nebylo jemu milé, a protož se vždy tázal: »Což jest dnes svátek?« Když jemu bylo odpověděno, že není, pravil ostře: »Tedy jděte po své práci!« Již v outlém mládí odívala Marie Teresie Josefa z vděčné paměti na horlivost národu uherského po uhersku a také ho dala v řeči uherské cvičiti. Vrchním dozorcem při vychování Josefa byl, jako nejvyšší hofmistr, uherský kníže Karel Bathiány. Páter František, znamenitý Jesuita, vyučoval ho v náboženství, logice a fysice. Rozhlášený inžinýr Brekvin byl mu učitelem v umění matematickém, v právnickém pan Martini, Leperini v historii, pan Krištof z Batensteinu v umění politickém a Bek v záležitostech říše německé. Jeho sangvinieký temperamenť nedal mu však nalézati zalíbení na dlouhém sezení a na školáckém způsobu vyučování. Nejvíce ho mrzelo patnáct velikánských kněh, z níchžto se měl učiti historii svých předků a všech zemí, nad nimiž měl někdy vládnouti, ač mu dějepis vůbec byl velmi milý k čtení i ke skoumání. Josef pochopoval
