sice velmi spěšně a lehce, ale tak dlouho to nepodržel v paměti jako bratří jeho Karel a Leopold, pamatoval si však převýborně jednotlivá jména a místa, ale nepřítel byl všeho na zpamět učení, a tak mnohdy se s ním přísně zacházelo, a on také často zase učitelům svým na odpor se stavíval, za kterouž příčinou také v duchu jeho vše lehce pojímavém lecos se vtisklo, z čehož potom mnohé jeho jednání pocházelo. Ale v cvičeních tělesných, obzvláště takových, jež se týkaly stavu vojenského, předčil pokaždé bratry své, tak jako se jemu také, ač patrně velikého ducha válečného nejevil, především stav vojenský nejvíce líbil. V sedmileté válce svolila Marie Teresie roku 1759, že smí s generálem Daunem do pole táhnout, a velmi ho to bolelo, když napotom zase povolení své odvolala, nejspíš proto, poněvadž znamenala Josefovu náklonnost k stavu vojenskému, neboť přednost dávala tomu, aby se mu tišší, však blaho-Cinnější umění a záležitosti pokoje a míru zalíbily. Jediné povyražení, kteréž jemu bylo popřáno, pozůstávalo v hudbě a toto bylo také až do skonání života jeho jediné nejoblíbenější vyražení.

Císař Josef mluvil krom řeči mateřské, kterou, jako jeho synovec a vychovanec napotomní císař František, po vídeňsku, mluvil dobře latinsky, francouzsky, vlasky, pak uhersky a česky. Že česky uměl, rozuměl z největší části také ostatním slovanským nářečím. Psal také ve všech těchto recích, ač v dobropísemnosti a slovesnosti poněkud chybně a zněmčile; nicméně předce lépe a bezchvbněji než král pruský, Bedřich II., jenžto, ač byl spisovatel a básník v řeči francouzské, jak známo, předco v žádné řeči dokonale se neznal. Josef&v způsob psaní byl docela zvláštní jadrný, srozumitelný, také hrubý, zkrátka (jenom při rozhorlení někdy psával obšírněji) a beze všeho nucení. Tomuto způsobu v písemnostech svých nenaučil se ve svém školním cvičení, duch jeho dávno se vznesl přes ty časy, kde prvního cvičení došel, i myšlénky jeho převýšily daleko učitele, aniž kdy se o to pokusil, aby se tomu všemu z kněh naučil. Lehkost, s jakou se jen posadil a s žádným se neporadiv, hned roz-mejšleti a výborně psáti počal, jest pamětihodná, jako i to. že jednou a touž dobou práce rozličné konával a tak neumdleně ve všem setrval den jak den, bez ohledu na svou tělesní a duševní možnost pro to okamžení.

Jistě také bude čtenářům milé, zvěděti něco více o zevnitřní osobnosti nezapomenutedlného Josefa, jejíž sepsání máme z nejvěrohodnějších pramenů a spisů z tehdejší doby. Císař Josef byl prostřední vejšky, dobře zrostlý, silný a mohutný, prvopočátečně úplným zdravím kvetoucí. Z mládí byla pleť obličeje jeho jemná bělost s příjemnou červeností na lících; tvář celá mohla slouti význačná a mužně krásná. Vlasy měl světle kaštanové, nos něco málo ohnutý a ušlechtilé podoby;, ústa plná a příjemná. Oči měl ohnivé, jasnomodré, plné líbezné záře, tak že barva tato pod názvem: modrocísařských očí (Kaiseraugenblau) do obyčeje přišla, a po dnes ještě obyvatelům Vídeňským v dobré paměti jest. V pozdějších letech, když mnohé daleké cesty konal a do pole táhl, zmizela tato kvěloucí zdravota z obličeje jeho, proměnivši se barvou snědozačervenalou; také