zář tvářnosti jeho změnila se z nenáhla velmi velikým namáháním tělesním a vzrůstajícím utrpením duševním. Josef vždycky se sprostě a lehce nosíval, však pěkně a čistě. Jako pachole byl odín po uhersku ze zvláštní vůle máti své; co jinoch oblékl šat vojenský svého pluku husarů, anebo německý šat vojenský; v letech své mužnosti míval oděv městský nebo bílý oblek svého pluku pěchoty s červeným vyložením, častěji ještě ale zelený oděv své lehké jízdy s červenými vejložky, při velikých však slavnostech velmi skvostný oblek polního maršálka se všemi řády. Doma, nebo na cestách nosíval obyčejný otevřený kabát frak, tmavé nebo modré barvy, a dle povětrnosti ještě zavřený kabát přes něj; vždy ale boty s ostruhama a vlasy pěkně uspořádané, po stranách s obyčejnými kadeřemi, nebo zkrátka přistřižené vlasy s vrkočem čili copem, jakož tenkrát byl obyčej. Od roku 1783 nosil ale vlásenku, aby se poněkud před rev-matickým bolením hlavy uchránil, kteréž nemálo jeho přirozené líbeznosti na ujmu bylo. Hlas jeho byl jasný a pronikavý, nejvíce mluvíval rychle a hlasitě a když se rozhorlil, což se častěji přihodilo, s okem upřeným, ohnivým a se svrchním pyskem vzhůru vytaženým, tak že mu zuby viděti bylo. Každodenně ráno vyšel nebo vyje] si na procházku, buď na koni nebo v kočáře. U večer pak navštívil buď divadlo, nebo společnost znamenitých paní. Až do posledního roku svého zdraví spával na poslamkách, a jen z těžká donutili ho při nemoci, že lehl na matraci. V letě vstával v pět a v zimě v šest hodin; mezi jedenáctou a dvanáctou odebral se na odpočinutí; celé dni strávil v neustálé práci, a oběd jeho byl vždy jednoduchý a trval sotva hodinu.

Již co kralevic zasnoubil se Josef roku 1760 s princeznou Marií Izabelou z Parmy, kteráž ale při porodu dvou dívek, princezny Marie Terezie a Kristiny, 1763 umřela. Starší princezna umřela v osmi letech, mladší ale hned po svém narození. Po druhé oženil se co král římský 1765 a pojal za manželku bavorskou princeznu Marii Josefu, která však také již roku 1767 umřela, manželovi dědice nezanechavši žádného. Od těch dob Josef do stavu manželského nevstoupil. Roku 1765 po smrti otce svého císaře Františka I. zvolen byl za římsko-německého císaře a zůstal spoluviádcem rakouských zemí až do smrti máti své Terezie r. 1780, kterouž dobou se počíná jeho vlastní jednání a oučinkování.

Po celý čas života svého nezapomenul Josef na svou první milovanou manželku, Marii Izabelu. Co mládeneček 191etý byl s ní zasnouben. Byla to paní zvláštní spanilosti, outlého vzrůstu a obzvláštně líbezných a výmluvných očí. Také jí nebylo rovno ve vědomostech výborných a ve zvláštních vlastnostech ducha a srdce. Praví se, že k zvelebení mocnáře velmi mnoho přispěla. Sepsala prý také výbornou knihu o umění vladařském. Druhý sňatek manželský s Marií Josefou, dcerou císaře Karla VIL, byl z ohledu státního uzavřen.

V táboře u města Naisy navštívil Joset II. v průvodu generálů Lasciho a Laudona poprvé Bedřicha II., krále pruského. Oba mocnářové, jejichž vojska tak často již nepřátelsky proti sobě stála, při prvním uzření hned se laskavě objali, a Bedřich, uznávaje vznešené vlastnosti císařovy,