jako byl Benedikt.« Byl zvolen kardinál Canganelli, jenž potom pod názvem Klimenta XIV. ná papežskou stolici dosedl.

Roku 1770 povstal hlad- v Čechách a na Moravě následkem ne-ourody a tak pošlé veliké drahoty. Císař ihned velel z Uher veliké množství obilí do-. Čech zavážet; když ale ani to nedostačovalo a bída nepřestávala, zřídil zvláštní komissí, jenž měla rozkázáno, všecka panství a statky prohlížeti a nalezené zásoby obilí spisovati. A takto shledalo se, že drahota nepovstala tak z nedostatku požitků zemských, jako spíše z ukrývání obilí z nenasytné zištnosti. A hned vyšel nejpřísnější rozkaz, že každá vrchnost a ouředníei poddaným svým, nedostatek majícím, potřebné zrno na zasetí vydati musejí, a že vynahrazení teprv po žních a sice zase v zrnu a v stejné míře státi se má. Také musel jedenkaždý svědomitě udati, mnoholi obilí potřebuje k výživě ve svém hospodářství až do žní. Co komu vybývalo, bylo v určené ceně na hotovosti skoupeno, a na zřízené špejchary zavezeno, kdež se to zase v mírné ceně veřejně prodávalo. Takovýmto moudrým zřízením a hojným přivážením rej že, jenž z rozkazu císařova se stalo a lacinou i záživnou potravu poskytlo, spadla cena obilí v kratičkém čase přes polovici a drahotě a hladu se předešlo.

Při cis. král. pěším pluku Biersetu (nyní arciknížete Štěpána) nacházel se voják z Perské země rodem, jenž po mnohých příhodách dostal se do služby císařské. Roku 1770 prosil o dovolení, aby mohl na dvě léta do své vlasti, do města Išpahánu. Žádost tuto jemu odepřeli představení, neboť právem se mohlo pochybovati, že se kdy zase navrátí. Když to ale císař Josef zaslechl, povolil žádost vojákovu již pro pouhou neobyčejnost její. Voják vydal se na cestu; než ale ještě minula dvě léta zase se navrátil. Císaři se taková neočekávaná věrnost tak zalíbila, že ho povýšil za desátníka při stráži uherské koruny v Prešburku.

Když císař r. 1773 zemi Uherskou projížděl, klekla před ním v Me-diasu letitá vdova a prosila, aby jí propustil syna z vojny, že ho k obživě své velmi potřebuje. Žena ta v sprostnosti své takto pravila: »Dobrý den, pane císaři! přála bych, aby pan císař při dobrém zdraví zůstal, a co pak dělá panímáma? je také hezky zdráva?« Josef poobrátiv se k svému průvodníku pravil: »Na všech mých cestách nikdo ještě se neptal po máti mé, jako tato dobrá žena, a nemá jí také důvěra její zklamat.« A potom ji milostivě pozdvihl, daroval jí několik dukátů a hned rozkázal, aby byl syn její propuštěn.

U přítomnosti své v Mediolánu oblíbil sobě Josef divadelní představování císaře Trojana od rozhlášeného herce Zenoniho tak velmi; že hned na druhý den ráno v příbytku jeho navštívil. Zenoni byl však bez sebe, že ještě nebyl oblečen a jenom v nočním županu, a zmatkem nevěděl, co dělá. Ale Josef brzy ho potěšil těmito slovy: »Upokojte se, my císařové neděláme velké okolky mezi sebou.«

U přítomnosti své v Pavii dal císař profesory tamních rozhlášených vysokých škol k sobě přivolati, a mezi jiným pravil k profesorům bohosloví tafo pamětihodná slova, která celé hejno zlých pomluv o tom vzne-