130. Kdo má rýmu a odkašle-li jinému do obuvi, tehdy ten, kdo tu obuv na nohu vezme, rýmu dostane a onen ji ztratí. Učiní-li na jiném místě z téhož oumyslu, stane se taktéž.

131. Kdo se zabývá s prašivým člověkem, a neví, že prašivinu (svrab ?) má, nenakazí se od něho, však věděl-li by to, nakazí se hned.

132. Komu se dělá lišej, ať ono místo natře horkými sazemi a neumývá jich, až sami se otřou, tehdy lišej se pod nimi ztratí.

153. Počíná-li kdo blázniti, ať mu dávají jeho opatrovatelé pít vodu, v níž jest namočeno devět mozků ze slepých (nedospělých) štěňat, ale blázen to nesmí věděli, co pije ve vodě, a bláznovství pomine.

134. Který hoch neumí lháti, nesmí se učiti krejčovství.

135. Kdo umí hodně klíti, bude na robotě poručníkem.

136. Tkadlec nesmí míti žluč, by se nezlobil a přízi při tkaní neroztrhal.

137. Vypadne-li některému mlatci z rukou cep při mláeení, nesmí, je-li to před polednem, obědovat; je-Ji to odpoledne, večeřeti, sice by ještě téhož dne byl sám příčinou velikého nešváru v domě.

138. Teleti, jehož vyrážejících se rohou lidé se dotýkali, vyrostou rohy křivé.

139. Kdo hledí oknem na dobytek jdoucí, uhrane j.ej.

140. 0 kterém obilí neb bambulině v hospodářství se pracuje, to má také býti toho času dělníkům za pokrm, ku př. žne-li se žito, má se jísti jen chleba; pšenice-li se sváží, mají býti buchty a koláče ; ko-pají-li se neb vybírají zemáky, mají se též jísti, aby budoucího roku zase toho hojně bylo, urodilo se.

141. Rolníci někteří nechávají řepu na poli růsti, až do ní ze Všech svatých vítr nafouká (do 1. listopadu), že je potom sladká. Někdy ji tam osladí mráz neb sníh, zmrzne.

142. Když má kráva po druhé tele, neodstaví ho nikdy hospodář k hlídání, ale vždy ho prodá řezníku, neb prý by se nepovedlo a nedobře rostlo.

143. Který hospodář uvorává neb ukopává meze, ten si ukracuje života.

144. Jedno z dvojčat dětí vždy zemře, ne-li malé, tedy větší, dospělosti nedočká.

145. Který hospodář má pěkné koně, postaví se ráno u vrat, když oráč zapřahá a jak koně ze vrat vyjíždějí, vyhodí před ně kámen, aby je žádný neuhranul.

146. Prší-li na hod Boží svatodušní, bude obilí málo sypat; při mlácení se bude zdáti, jako už í>ylo oklepané.

147. Při nastoupení služby jde čeledín nahlídnout do komína; je-li tam mnoho sazí, "bude se míti dobře; je-li tam málo sazí, tedy špatně.

148. Kdo trpí na neduh, nazvaný krtice a chce ho pozbyti, ať si opatří z krtka před svatým Jiřím chyceného játra a žluč, ty utře a na neduh přiloží. Když přílep uschne, vezme se a před sluncem, východem nese ho někam do hromady od krtka vyryté, ten se do té krtiny zahrab«,