a na právo rychterní, že vzato jest, toho jsem na. panu rychtáři dožádal, co by pak takové kouzlo v sobě obsahovalo, toho jsem se po vytažení bedlivém na Lídě, ženě své, dozvěděl, že ten arcizrádce Martin Trubač, s kterým jest potají se scházela, s ní jest se na tom konečně smluvil, aby mne o hrdlo připravili, a po mé smrti, že jest ho arcilotra lstivého za muže vzíti měla. To pak kouzlo, když jest od lotryně staré, mateře jeho, přistrojeno bylo, že jest jí, ženě mé, on sám přinesl a do postele pode mne na ten kraj, kde já líhám, vložiti poručil, oznámilo jí, že déle tří neděl a nejvíce šesti, když na tom líhati budu, živ nezůstanu. A potom, když jest lotryně stará a ďábelská mistrně k ženě mé přišla, že jest se ptala, vložila-li jest to v to místo, jak jest jí syn její poručil, a když oznámila, že tak od ní učiněno jest, poručila jí, aby to do šesti neděl tam nechala. Po vyjití pak toho času, že jest lotryně stará k Lídě, lotryni mladé, řekla, že to již nic plátno nebude a že musí něco jiného připraviti. Přes to takové kouzlo od sv. Jakuba až do dne napřed psaného přece v loži mém, až jsem na to trefil, zanechala. — — — Jiný případ čarování dozvídáme se z ortele purkmistra a raddy města Třeboně ze dne 19. srpna 1610 a znějícího takto: »My purkmistr a radda města Třeboně, přeslyševše outrpné vyznání Jakuba Barborky ze vsi Strážkovic a toho všeho se vší pilností »podle práva pováživše, takto ortel naň vypovídáme. Ačkoliv v svém vyznání velice vrtkavý jest, chvíli se k mnohým zlým skutkům skrze oučinek kouzelný spáchaným přiznává, a chvíli zase je odpírá, tak že u veliké pochybnosti tíž a tací skutkové jeho býti se zdají, však poněvadž v tom jednom oučinku zlém, že jest Šimona Štěrbu vy-naučil. kterak by ženské osoby naň laskavý byly, stálý jíst a tudy původem jeho on Šimon Štěrba o hrdlo přišel a také manželství řádné mezi Říhou Kocinou ze Suchdola a Kateřinou manželkou jeho porušeno i rozloučeno jest, nad to vejše poněvadž se to z vyznání jeho poznává, že pravdy vyznali nemůže, kterak a jakým způsobem takové skutky provo-o val a jim se naučil, z čehož se porozumívá, že se Pána Boha spustil a ďáblům se v moc dáti a takové skutky zlé, kteréž se u vyznání jeho nacházejí, spáchati a činiti musel. Protož z těch ze všech příčin aby pokutou o kouzelnicích právem vyměřenou, totiž upálením na hranici strestán byl podle práva.«

Neméně zajímavý případ čarodějnictví seznáváme z přípisu Františka Karla hraběte z Kolovrat, datovaného na hradě Pražském dne 13. dubna 1663 a adresovaného vrchnímu hejtmanu Schwarzenberskému Františku Eliášovi Gattermajerovi z Gatlerburku. Zní pak takto: »Slovutný příteli nám milý! V jaké případnosti k nám za příčinou Ondřeje pastýře, poddaného panství Třeboňského ze vsi Hlíny, pro podezřelost kouzelnictví vězením zjištěného o naučení se ucházíte, z připsání nám od vás učiněného jsme vyrozuměli; kdež dříve, nežli by od nás místné naučení následovalo, za potřebné jest, abychme dostatečněji v té případnosti informi-rováni byli a předně přede vším, aby Sokelík ujištěn, a zdaliž ten kámen, skrze který Ondřej pastýř kouzelnictví provozoval, jemu dal a odkud týž kámen dostal, jako i týž Dionisius, zdaliž a jakým způsobem ten