Předchozí 0472 Následující
str. 459

— poněvadž se v té věci tak dobře kláštera jako města dotýče, zda-li v tom poručení jeho jest. Také abychom žádali, aby to zvonění jako předešle průchod svůj míti mohlo. Což všechno od nás vyslaných jemu přátelským způsobem předneseno bylo, načež sám odpověď takovou dal, že jest on mu to zaporučil a to z té příčiny, že jak málo nějaké mračno jest, ledajakýs kluk ďo věže neb kobky běží, zvoní a klinká jakoby zvony odběžný byly; to že on trpěti nechce, nýbrž když toho potřeba jest, jako mnohokráte není a přece se zvoní, aby hlásní z věže neb kdokoliv do kláštera šel a tam, že potřeba zvonění, znamení dal. Jest-li by se pak v noci trefilo, tu že jeho lidé znamení sami dají a zvoniti budou. Než co se vně zvonův dotýěe velkých, to že nezabraňují. A přes to že není zvonění potřeba, že sám pan primátor se synem svým skrze čáry své mračna zaklínají a že běhají držíce klobouky pod paždím, jako je sám administrátor viděl, když onehdejšího dne sám pan primátor za klášterem stál a své čáry proti mračnům provozoval. Dále že jest slyšel, když ještě prve zde byl, že praviti měli, když jen mračna přes Rožmberk ještě nejsou, že se již nic nebojí a že tu v tom proti Pánu Bohu hřeší a mocně na ten způsob zaklínati a přes jeho svatou moc mračnům poroučeti hledí; aby raději toho tak nechali, Pánu Bohu poručili a obloze nebeské běh svůj nehájili, to že by lépe učinili.

Lidové léčení na Valašsku.

Z pozůstalosti M. Václavka.

Ohni para. Vlašské ořechy na másle upražit a tím mastit. Z brslenu zrnečka na másle usmažiť a tím sirupy potírat. Nebo kočičím sádlem churavé pomazovat — Bobek, šafrán a vlašský ořech se roztluče, na másle nebo sádle usmaží a tím se potírá. Nechceme-li vlasy ostřihat, namočíme celou hlavu důkladně gásem (petrolejem), k němuž přimícháme třetinu oleje nějakého. Vlasy dobře vykrúcáme, pak je obalíme na noc šátkem. Ráno se hlava náležitě mýdlem a vodou umyje. Za několik dní, opakuje-li se to denně, není na hlavě ani jediné vši ani také ohnipary.

Opuchlina. Boboluk se přiloží na opuchlé místo; vadne-li, je platný, mokřá-li, nepomáhá. (V.) — Zelené jalovinky pražit na másle a tím mastit, též kořeň jalovcový vařit a v tom zapuchlé kúpat.

Padúcnice (vřed). Hedbávný šátek volně na krk uvázat a zámkem uzavřít. — Tichý vřed u dětí, nebo když se lekne (psotník): bobrový stroj do vangajstu a to pít: také fialový kořeň, galgánový kořeň a kuliandr do vody namočit a to pit. Kdo má vřed »zatínací« (padouc-nici), změří se ročním šípem (výhonem), pak se dá šíp mrtvému do truhly a to tak, že míra ta z mužského dá se do truhly mužského a ze ženské opět ženské. Jakmile šíp usýchá, tak nemoc se tratí. —


Předchozí   Následující