str. 479
* Jména vozíků (huntů) na dolech. Na dolech Rosické báňské společnosti »Samsonu« ve Zbejšově a »Františce« v Padouchově (na Moravě v politickém okresu Brněnském) běhači, t. j. dělníci, kteří v dole dopravují uhel v dřevěných vozících (huntech) pod šachtu, označují si vozíky na přední nebo zadní ploše tak, že vryjí do ní nožem nějaký název. Každý vozík, který přijde do dolu, se takto »pokřtí«. Běhačům usnadní tato zvyklost mnohdy práci, neboť si pamatují dobře, jak který vozík běhá. Vadný vozík nemožno proto s jiným zaměniti. Závody toto označování nezavedly, dělníci činí tak ze zvyku. Názvy vozíků jsou většinou náhodné.
V době rusko-japonské války běhači rádi zvěčňovali jména vůdců japonských. Nejvíce vozíků jmenováno jest po děvčatech, bezpochyby milenkách běhačů. Jinak dal vozíku jméno jen okamžitý nápad. Na ostatních dolech na Moravě tohoto zvyku jsem vůbec nenalezl.
U dolů Rosické báňské společnosti v Božím Požehnání, kde se užívá vozíků ze železného plechu, zvyk tento ovšem není možným. Také nevím ještě o dolu v Čechách, kde by něco podobného se dělo.
Jména ze šachty »Samsonu« : Japonský admirál Togo, japonský generál Kuroki, Filipovič, Kolumbus, Jidáš zraditel (!), Kilián Smaja, Hrabě Žralby, Holčina, Hasičova, Liška, Obřit, Ftakula.
Jména ze šachty »Františky«: Andula, amant, Votavova, Soukupova Mářa, Konečnova Tóny, Rybníčková Káča, Ana Brychtova Sofí (»Anna« bylo zase neúplně vyškrábáno), Veselá Ančka, Maminka, Láska, Šandár, Rytíř, Veterán, Demokrat, Pes, Výr, Křeček.
Jména tato nasbíral jsem při svých úředních návštěvách na dolech v letech 1903 —1907. Otakar Leminger.
* Předřikávačky ke cvičeni řeči dětem. Někdy předříkávají si děti těžká slova neb celé věty, a kdo je hodně rychle a zřetelně něko-likkráte po sobě odříká, vyhrál. Tak ve zvyku mají říkati: Naše lomenice je mezi. všema lomenicema nejlomenicovatéjší. Pod našima okny keř pepře. Strč prst skrz krk. Sekyra mete pod mlejnici. Uhlíř uhodil učedníka uhlem; ubohý učedník upaď u pece, úlek se, umřel. Šla Prokopka pro Prokopa: Pojď Prokope úkrop jíst. — Oře oře Jan; přiletělo k němu devět vran. Jedna praví: Dobře oře! Druhá praví: Nedobře oře! třetí praví: Dobře oře! čtvrtá: Nedobře oře! pátá praví: Dobře oře! šestá: Nedobře oře! sedmá praví: Dobře oře! osmá: Nedobře oře! devátá praví: Dobře oře Jan! (Sebráno v Praze 1862). Boh. Kuchař.
* Jáma pro hlavy popravenců v Praz. Před kovářem na prostřed Dobytčího trhu (Karlovo náměstí) byla jáma, kdež hlavy v noci tajně odpravenyeh se pochovávaly. Býval tam červený kámen, jako na kryptě. Sťali odsouzence v noci a vhodili do jámy. Pamatuje Dr. Spota babička, jako malá holka, na Dobytčím trhu lesy, husté lesy a rybníky. Může tomu býti nyní r. 1838 asi 130 — 150 let. Dr. J. Špot.
* Hříbek neroste. Vyprávěl ve Lnářích p. Markup, dozorce na dolech Kasejovického zlatorudního těžařstva, že prý hříbek, pohlédne-li se naň, dále neroste. Otakar Leminger.
