str. 478
sděluje, nalezla pí. Tiikíiry v Býchorách za krátko čtyři prameny v hloubce deseti metrů. Ihned započato s vrtáním a výsledek prý překonal všecko očekávání. Voda vyrazila na metr vysoko ze země. Kubelík poslal prý vodu k prozkoumání na pražskou universitu a zde rozborem zjištěno, že voda se rovná svým složením vodě z Rudolfova pramene v Mariánských Lázních. Pramen obdržel jméno »Pramen Jana Kubelíka«. Umělec prý se velice těší z toho, že dosáhl svého ideálu — toužil prý po tom, založiti v Býchorách lázně — a má prý v úmyslu vyvážeti vodu zatím do Ameriky. — Proti pověře ozvaly se ovšem hlasy střízlivé, rovněž v denních listech, a důrazně odmítaly podobné neuvěřitelné doklady, jak kvete starověká a středověká bezpodstatná pověra podnes. Č. Zíbrt.
* Bez hlavy kněz na Vyšehradě. Děvečka u radního Boreckého, praděda Dra Špota (asi roku 1740—20). Jezdil od Vyšehradu ouzkou uličkou u Skalky, kteráž nyní rozšířená a srovnaná jest, kněz bez hlavy, kterouž pod paždí držel, sedě na klisně třínohé. Jezdil obyčejně od 11 —12, lidé se křižovali, slyšíce dusot cupity-cupity, říkajíce, aby se žádný nekoukal, že to bezhlavý kněz, který na té cestě hlavu byl srazil, umřev v hříších (z noční toulky se vracel). Když uslyšeli dupot, říkal Borecký: Teď jsme u Skalky; kdybyste slyšeli dusot, nekoukejte ven! Děvečka předee koukla a do rána celá otekla. Dr. J. Špot.
* Faustův dům v Prase. Babička Dra Špota říkávala (asi 80 let, tomu), když byla malou holkou, že chodíval k nim pod okna zpívat študent chudý, jménem Mladota ; z hrozné nouze vzal příbytek svůj ve Faustovém domě, v kterémž prý od Faustových časů žádný zůstávati nesměl, nýbrž ten dům zavřen byl. Jakož pak té doby ukazují díru ve stropě jednoho pokoje, kterou prý zazdíti nesmějí ; neboE prý to vždycky spadlo. Tento umístiv se v domě, našel tam množství kněh, překrásných věcí, nástrojů. Matka Špotova, co holka, sama to viděla, byvši tam. U schodů stála panna, která každého, kdož se k ní přiblížil, vodou z huby postříkala. Když sáhl na kliku jednoho pokoje, ucítil ránu z elektriky. Byla v sále tabule veliká, na ní šíf asi loket dlouhý, na něm dva šífaři, neustále pracujíce. Když pak se ke konci tabule doplouli, obrátila se lod1 zase a plavala nazpátek. Dost! řekl, přestali. Vedl Mladota do jednoho pokoje, dvéře za sebou zavřel: Já se vám ztratím. Klepnul holí do stropu, spustily se schody, vstoupil na ně, a jak šel, zavíraly se za ním schody, až se všecko ztratilo. On prý měl luftwasser za 1 íl. žejdlík. Množství flašek, mnoho knih Faustových, pro slabost luftwasser. Když odcházeli, řekl tamboru, jenž v jednom pokoji na podstavku stál, vzal ho a řekl: Pojď sem a zahraj eupnštraich; tento dal se do bubnování a v kapse mu skákala myš. On sám zůstával v tom domě, měl sloužící,
'kamna rozličná, skleněná, pozlacená, dával tabuli skvostnou.
Záznam V. Krolmusa.
* Vínky po vodě puštěné. Na mnohých místech v Čechách pouští mládenci kusy rozmariny v tu dobu po vodě, když dívky z místa bud pro rodu jdou, anebo perou, neb prádlo máchají. Která si tu rozmarínu chytí, to domnívají se, že bude jich manželkou. (Květy 1846, č. 47.)
|
|
