Sady a sadaři na Skalícku,

Vzpomínám na rodnou svou chalupu, v níž jsem chlapecká léta prožil a prosnil!

Před čtyřiceti a více lety bývalo mou zvláštní starostí a úlohou, že na Štědrý den, ještě za ranního šera, bez ohledu na závěje sněhu nebo na třeskutý mráz a bez ohledu na vítr, rezavě od Sněžky vanoucí, vybíhal jsem v ruce se dřevěnou měchačkou, jakou jsme měli doma největší, do našeho sadu budit stromy. Klepaje vařečkou na jejich životy, zpíval jsem při tom: »Stromeěku vstávej, ovoce dávej, je štědrý den!« Ze sousedních sadů bylo slyšeti zpívání totéž. Z některého ozýval se hlas chlapecký, z jiného zazníval hlásek dívčí a odjinud bylo slyšeti, jak stromy budí basovým svým hlasem sám hospodář. Obyčejně jsem při tom buďto překřehl a ozábl, nebo lopatku bukové vařečky rozrazil, tak že jsem z toho měl mrzutost pro poškození domácího nářadí, nebo jsem to potom kašlem odstonal. Ale sad na Štědrý den ráno musil býti vzbuzen za každou cenu. Panovala a panuje doposud v rodném mém kraji, na Skalicku, ke stromoví zvláštní vděčná pozornost a k jeho ovoci všeobecná a upřímná láska.

Pěstění ovocného stromoví koná se zde podobně pečlivě, jako vychovávání člověka. Když stromek z jádra vyklíčí a má se k životu, zrovna jako dítě dán jest do školky, kde jest potom opatrován a veden, aby rovně rostl k nebesům a aby korunu svou pravidelně rozkládal. Při tom z planosti své jest šlechtěn, aby jednou rodil dobrý a užitečný plod. Když začíná býti k tomu dosti vyspělý a způsobilý, rozsazován jest ze školky, podobně jako člověk ve společnosti, dle své povahy a schopnosti na určité a vhodné místo do zahrad, sadů nebo na alej. Jsa zde vystaven nepohodám počasí,' dostává proto kůl, aby nebyl větry pokřiven nebo tíhou sněhu ohnut. Aby pak v kůře jeho neusazoval se hmyz, anebo aby ji ne-ohlodal mlsný polní zajíc, potírán jest život jeho hašeným vápnem, do něhož přimísí se čerstvé kravince. Strom postupem doby roste, sílí, mohutní, plně své blahodárné poslání, že totiž ovoce přináší, až buď předčasně z některé příčiny zahyne. Buď vítr korunu jeho