rozčísne, buď se vysílí a uschne, nebo do života jeho můra vajíčko své nasadí a červ její potom kmen jeho rozvrtá. Nebo všeho toho ušetřen sestará na pahýl a jako stařec musí ustoupiti mladíku . . .

Na Skalicku, na dolním Poúpí, bez ohledu na meze soudních okresů, jest jistě na čtvrt milionu ovocných stromů, které jsou zde se životem lidu úzce spojeny, těšíce se bedlivé ochraně, přízni a péči, jež lidu tomu štědře odměňují.

Sotva že dostaví se první tuchy jara a nastane jihnutí, při němž sníh taje, chodí hospodáři po sadech nebo zjednaní mužové po alejích, jsouce ještě v kožichy a burnusy odění. Na bidle mají houseňák a ze stromových haluzí obírají ním housenčí váčky, aby se vajíčka v nich v jarním slunci nevylíhla. Pak hospodáři nebo pojednaní sadaři s pilou v ruce přejdou všecko stromoví a dle potřeby pomocí řebříků »vyřezávají« z korun jeho vyžilé, zaschlé neb neužitečné ratolesti a haluze a zbytečné, kmen vysilující vlky.

Když pak nastane jaro, celé Skalicko jest jako pochumelené. Sady a aleje zbělují zde květem třešní a hrušní, rozvijou se v nich něžně do růžová přecházející květy jabloní a i švestka drobounce bělavě rozkvétá. V ohromných těch kyticích a dlouhých sněžných věncích začne hnízditi ptactvo, vesele při tom písně své lásky hlásající a prozpěvující. Hlavně pěnkavka. Nejlépe má se při tom špaček, pro něhož jsou přichystány v korunách nejsilnějších stromů zvláštní paláce, dřevěné budky, jejichž kulaté branky si špaček přesně přeměří. Průměr žádné nesmí býti delší, nežli co obnáší délka rozevřeného jeho zobáku. Někdy sady a aleje přeletí také kukačka a všichni čistí kvetoucí stromoví od líhnoucích se housenek a jiného hmyzu, majíce v nich svou bohatou denní tabuli. Poslední dlouhými jehnědami a droboučkými plody kvete a zazelená se ořech. Ve květech stromoví za slunných, bezvětrných dnů bzučí miliony pel sbírajících vceliěek, které v kalíšcích květů se pohybujíce přenášením plodných jejich látek je zúrodňují. Proto také kde mají býti úrodné sady, musí býti co nejvíce včelstev a za květu stromoví nesmí pršeti, aby včely mohly na sběr.

Proto v době květů sadů panuje na Skalicku veliká starost, aby bylo stále pěkně a nepanoval chladný a deštivý čas, který by včelám výlet do stromoví zabraňoval. Druhá pak starost jest, aby neuhodily v noci mrazy, které by buď květ nebo z odkvetlého květu vyrážející již holečky "spálily a tak celé požehnání sadů zničily. Obé přiházívá se také často a potom sady vypadají velice smutně, zůstávají bez ovoce . . .

Když stromy šťastně ve slunných dnech odkvetou a nebezpečí před mrazy mine a nastane měsíc červen, záhy začnou se zapalovati třešně, první nové ovoce. Vítovky zrají nejdříve, po nich uherky a poslední třešně tvrdé, chrupky. Tu nastává v sadech čilý