la chambre au poěle nebo krátce le poéle B. (Srv. obr. 3.) Slovo poéle (z lat. pensile) značí dnes kamna; místnost, kde je pec

(four), konečně i komoru (cham-bre).1) V peci se topí z místnosti prvé, jak ukazuje šipka. Z místnosti B mohla by se velice snadno vyvinouti »jizba«; ale nestalo se tomu tak. Pec, která byla k vytápění této místnosti nutná, ježto komín neposkytoval žádného tepla, často bývá postavena mimo dům pod zvláštní stříškou (fournil). Středem celého života zůstala tu kuchyně A; i tam, kde mají moderní sporák, nestojí tento v »poéle« nýbrž v »la mai-son«.

U francouzského domu překvapuje nedostatek oken. Někde okna, bez nichž si dnes nedovedeme ani nejbídnější

chatrč mysliti, chybějí úplně. Světlo vniká jen otevřenými dveřmi.

Ještě počátkem 19. století bylo okno ve francouzském domě zjev

neznámý. Domy byly proto bez

oken, poněvadž majetník plati]

kdysi v době, kdy zasklenné okno

bylo velkým přepychem, daň dle

toho, kolik měl dům oken.

Zvláštní bytové poměry jsou

ještě dnes v departementu Maine-

et-Loire. Tkalci tohoto okresu pracují v podzemních sklepeních.2)

a) Pojmenování. Název hornoněmecký dům stvořil prof. Rud.

Meringer, ale nelze říci, že by pojmenování toto bylo právě nejšťastnější. Meriiiger sám. odůvodňuje svůj název3), klade jméno »hornoněmecký« do závorek. Praví: »Když jsme již jakž takž po-

2. Průřez románského domu. a ohniště, b e plášť plášť kolem ohně a nad ohněm d komín.

3. Plán románského domu. A la maison, la salle, a komín, B la poěle, b pec, c postele.