obilí. Který účel jest starší, jest těžko rozhodnouti. Meringer vysvětluje, že pro oba účely se koupelna zcela dobře hodila a odvolává se na výklad jazykozpytný; Biinker myslí, že koupelna jako lázeň v Alpách neexistovala, že tu byly jen pazderny. Biinker podotýká: »... čistoty těla neb oděvu sedlák (rozuměj alpský) nedbá, mytí mýdlem je vzácným zjevem, koupání celého těla jest událostí takřka sensační; hoření polovici těla omyjí si čtyřikrát v roce mýdlem; je to starý zvyk »Buckelwaschen«, selka je po-A7inna umýti záda sedlákovi, děvečky ehasníkňm.«

Dachler pochybuje docela, že kdy v.Korutanech a v Štýr-sku znali koupelny.

O koupelnách našich máme zprávy velmi staré. Zachoval je španělský cestopisec Arab Al-Bekri. Viz J. Jireček, Čas. Č. Mus. 1878, 509; K. Jireček, Čas. Č. Mus. 1880, 293. »Nemají (prý Slované) lázní, ale stavějí si dům ode dřeva a ucpou spáry jeho nějakou látkou, která se tvoří na stromech . . . (asi lýko), kterou nazývají udž (houžve, stsl. aže!). Potom udělají ohnisko od kamene v jednom koutě domu a nahoře proti ohnisku otevrou okno k vypouštění kouře. Když se ono (ohnisko) rozpálí do žhavá, zakryjí okno a uzavírají dvéře domu toho — a v něm jsou štotidve na vodu — i polévají tou vodou žhavé ohnisko i z toho se zdvihají páry. A každý v ruce má svazek suchého proutí, kterým oni vzduch přivodí v pohyb a k sobě jej přitahují. A tu se otvírají ipóry jejich a pře-byteěnosti vycházejí z jich těl a potokem tekou. I nezůstane . . . ani vřed ani osutina. Dům ten nazývají al-atbba (srv. jizba?).«

O lázních středověkých nalézáme hojně dokladů ve Wintro-vi. (Kulturní obraz českých měst.) Byly to již lázně veřejné, a netěšily se příliš dobré pověsti (II. 91.), stávaly podle zdí a bran městských. Důkladný popis lázní staročeských podává Svátek v »Dějinách lazebnictví«.

Charakteristickým znakem románského domu jest komín. Nízké ohniště (a) (srov. obi-, čís. 2.) jesť opatřeno pláštěm (b, c) asi tak, jak tomu bylo u domu dolnosaského; jenže u typu románského plášť prodloužen komínem d, troubou, kterou kouř odchází. Komín bývá pletený a ohozen blátem; nebo je to hranol ze silných prken, jež mohutná vrstva sazí chrání před jiskrami.

Nejjednodušší dům románský (francouzský) má jenom jednu místnost, kde těsně u stěny stojí komín «. Pod komínem se vaří v kotli zavěšeném na železném háku. Místnost tato A (la maison, la salle) soustředí v sobě všechen rodinný život, jsou tu tkalcovské stavy atd. Přirozeně, že pobyt v místnosti této je daleko zdravější a příjemnější než ve věčně dusivém vzduchu domu dolnosaského. Má-li dům dvě místnosti, jmenuje se druhá místnost