Dětské hry, říkadla a hádanky v Polikvě u Jíndř. Hradce.

Děti si rády hrají. I když jsou prací unaveny, neodolají lákadlu hry- Hrám věnují veškerý prázdný ěas. V zimě hrají si, když přijdou ze školy, v letě hrají si, nejsou-li nijakou pi-ací zaměstnány, za poledne, t. j. od oběda až do té doby, kdy ženou na pastvu, hrají si na pastvě, je-li jich víc pohromadě. Nejvíce času mají ke hrám v neděli a ve svátek odpůldne. V té době hrávali nej-raději v kuželky, jak vylíčeno v č. 6. ročníku IV. Českého Lidu. Na pastvě bavili se hoši, kteří pásli sami, hrou na píšťalu. Píšťalu měl každý pasák; o-byčejné mu ji přinesl někdo z pouti. A také na ni každý dovedl brzy hráti známé národní písně. Obyčejná píšťala stála groš (3 krejcary vídeňského čísla). Dovednější hoši mívali ve hře na píšťalu také větší zálibu a pořídili si velkou píštalu za dva groše, se šesti dir-kami, na kterou se již všelicos hráti mohlo.

Ti již se nespokojili jen známými písněmi, nýbrž sami sinové melodie vymýšleli. Menší děti dělávaly siná jaře píšťalky z kůry vrbových prutů. Aby kůru s prutu v celku slouply, položily za píšťalu určený kousek prutu na levé koleno a otloukaly jej střenkou nože, říkajíce: »Tluču, tluču na paprsku (var. kozí pisku), dá-li Pámbu krávu lysku, až se kráva lyska otelí, tři telata porodí, jedno lysý, druhý kusý, třetí sotva ocas nosí.«

2. Muž z Podkonic. Zvolenská stol.