str. 39
Pánu, věčný slíbíme mu za to vděk, dá-li místa s Tebou v nebes stanu, až ten smutný dokončíme věk!
Zvadlo krásné kvítko ctnosti, sotva že se rozvilo, v outlé již hned své mladosti pouti života odešlo. Díky otci nebeskému, že mu život nový dal, sáhna milostivě k němu, mezi kvítko v ráji ho vzal. Spojen s pluky andělskými již se nyní raduje, chválíc Boha stále — s nimi, ještě víc jej miluje. Teď je rodičům k žalosti. Bylť jest smutný osud Tvůj. Ty před trůnem velebnosti Boha za ně oroduj. 1842.
Hrob tento klidný drahou perlu kryje, s níž všecko ztrativ manžel věrný tu se sirotky dvěma hořem nyje, a na vždy halí srdce v závoj černý. Než perla drahá patří s nebes výše, kdež jistě Svatý pěje věkův Pánu a sušíc slzy drahým, věští tiše, Vždyť shledáme se opět v nebes stanu.
Opustils nás drahý otče náš, vždyť choť i dítky svoje miloval, o jejich dobré pečoval. Hle s dětmi kvílí choť v každé době pro drahou perlu ležící v tom hrobě. U Ježíše a Máti jeho ať s Tebou se shledají, jenž hrob Tvůj, dobrý otče, zbožně žehnají.
Když Pán Bůh potřebuje andělíčky, pošle si na svět pro dětičky, zavolal tady na dva bratříčky, a má na nebi víc o dva andělíčky »Spěte sladce, dítky drahé.
|
|
|
