str. 569
panství do Býchor pí. Charlottu Tüköryovou d'Algest z Píšťan, aby pomocí »čarovného proutku« hledala tam podzemní vodu. Tato dáma je prý totiž v tomto oboru proslulá a Píšťany prý jí děkují za svoje studené prameny. Návštěva její v Býchorách měla příznivý výsledek. Jak »W. Allg. Zt.« sděluje, nalezla paní Tüköry v Býchorách za krátko čtyři prameny v hloubce deseti metni. Ihned započato s vrtáním a výsledek překonal všecko očekávání. Voda vyrazila na metr vysoko ze země. Kubelík poslal prý vodu k prozkoumání na pražskou universitu a zde rozborem zjištěno, že voda se rovná svým složením vodě z Rudolfova pramene v Mariánských Lázních. Pramen obdržel jméno »Pramen Jana Kube-líka«. Umělec prý se velice těší z toho, že dosáhl svého ideálu — toužil prý po tom, založiti v Býchorách lázně — a má prý v úmyslu vyvážeti vodu zatím do Ameriky. — Proti pověře ozvaly se ovšem hlasy .střízlivé, rovněž v denních listech, a důrazně odmítaly podobné neuvěřitelné doklady, jak kvete starověká a středověká, bezpodstatná pověra podnes. Č. Z í b rt.
* Víno staročeské z březové mízy. Staří Čechové přičítali šťávě březové moc zvláštní, hojivou i osvěžující. Mazali si vlasy pro vzrůst, pili pro posilu srdce a prsou, ba upravovali si zvláštní nápoj, víno březové, Fr. SI. Štěpánek v Kopanském mlýně u Sta-tenic připravoval si víno březové podle receptu, popsaného v Herbáři Mathiolově: Vezme se 12 pinet čerstvé březové mízy, vyvaří se na kotli se 4 librami cukni až na čvrtinu a přeeedí se skrze tenký šat do soudku. Když v soudku vystydne, vlejí se do něho dvě veliké lžíce čerstvých teplých kvasnic a dvě pinty starého vína; soudek však nesmí býti doplněný. Krom toho se tam vhodí 5 citrynů, na tenké kousky rozkrájených, nechá se to kvasiti a po vykvasení se soudek zahradí. Když soudek ten asi 4 neděle ve sklepě poležel, a šťáva ta v něm náležitě učistila se, plní se do lahvic. Lahvice však, jež náležitě zacpány a zasmoleny býti musejí, nesmějí se zcela doplniti, ježto by se snadno roztrhly. Josef Štěrba.
* Nemoci a smrti předzvěst. Má-li matka dítě v cizině, a ráda by zvěděla, je-li živo, Čili nic, vezme mísu s vodou a na stůl ji Postaví. Na dvě strany proti sobě se dá chléb a na druhé dvě strany uhlí. Na to vezme matka modlící knihu Nebeklíč, zastrčí do n: nějaký velký klíč a sváže to. Držíc za kroužek klíč mezi dvěma Prsty nad mísou říká: Tomši (aneb jmenuje-li se jinak), jsi-li živ, otoč se. Kloní-li se kniha ku chlebu, je živ, k uhlí-li, je mrtev. Aneb vezme někdy místo klíče a knihy klubko a přiváže si je na prst. Na kterou stranu se kloní, z toho soudí, že dítě buď umřelo, aneb že je na živě. (Květy 1847, č. 57.)
* Čarování kohoutovi. Zabili starého kohouta, od kostelníků jpřiuesla Marjánka černého kohouta mladého, který bázlivě se
|
|
