str. 72
ny. Dívky trvaly při svých výpovědích zároveň prohlašujíce, že prý žádných bolestí při šleháni necítily. Byla jim ihned prohlédnuta záda a skutečně po známkách šlehání nebylo nikde stopy. To považováno za nový div a zároveň za potvrzení pravdivosti vypravování dívek. Dívky byly od úřadu propuštěny s rozkazem,
aby o věci mlčely. Rozkaz ten ovšem málo pomohl, kdy výslechem v kanceláři byl lid utvrzen v přesvědčení, že zjevení se skutečně udalo. Dub a studánka nabyly pověsti posvátné a zázračné. Když pa k baron z Helversenu dal studánku vyzdí-ti a nedaleko od ní postaviti klenutou kapličku, do níž daroval větší malovaný obraz Krista na kříži se sv. Janem a Pannou Marií pod křížem stojících, rozšířila se víra v zázračnou moc vody. Cenný tento obraz visí nyní v kostele na východním pilíři blíže presbytáře. Studánka nazvána lidem »Boží studnice« a voda v ní »Boží voda«.
Když pak tato voda, pro svůj obsah železa a kyseliny uhličité, ukázala se léčivou, sbíhalo se k této studánce lidu množství veliké. Nejvíce bylo ovšem nemocných, kteří trpěli nějakou nemocí kloubovou. Mnozí z nich nalezli zde uzdravení. Sláva »Boží studnice« rostla. Uzdravení nemocní zanechávali prý zde na památku svá lůžka, kterých prý tu za krátko bylo tolik, že by byly naplnily žebřiňák. I mnoho dětských šatiček a jiného prádla bylo zde obětováno.
Nejhojnější návštěva byla v neděli a ve svátek, kdy lid měl k tomu čas. Když však okolní kněžstvo stížnost na ťiřadě si vedlo, že lid touto návštěvou zanedbává nedělní a sváteční služby Boží, bylo lidu lířadem vrchnostenským nařízeno, aby k »Boží studnici« putoval až po službách Božích. Dubu, nad studánkou stojícímu,
